25. 11. 2011
Bohuslav Zámečník pracoval dlouhá léta jako kazatel, v administrativních služebnostech církve a také jako kaplan v nejtěžší české věznici – Valticích. V současnosti žije životem aktivního důchodce v západních Čechách a stále se zapojuje do života místního sboru.
Tato životopisná fakta však zdaleka nepostihují, to co je na něm pro nás, kteří ho známe, nejpřitažlivější. Humor, nadhled a postoje, které se obvykle pojmenovávají slovy „životní moudrost“, jejichž zárodek vzniká v dětství a v bohatých prožitcích, které přinesl život.
Rozhodli jsme se proto v rámci pořadu Reflexy Bohuslava Zámečníka vyzpovídat v několika na sobě navazujících dílech a pokusit se najít kořeny jeho současných postojů. Život věřícího mladého člověka po válce nebyl v socialistickém Československu v žádném případě sám o sobě jednoduchý, ale v jeho případě se k tomu ještě navíc přidal problém národnostního původu, protože jeho maminka byla Němka, která se vrátila po odsunu zpět do pohraničí. Potíže způsobované státní mocí a také jejími někdy příliš ochotnými pomocníky z řad sousedů však nevedly k zatrpklosti a sebelítosti. Tím hlavním důvodem pro to samozřejmě byla silná víra, kterou mu předávali rodiče, ale také živé a radostné křesťanské společenství, jenž se na západě Čech rozvíjelo i poté, co většina tamějších adventistů německého původu musela odejít.
Věříme, že Reflexy s Bohuslavem Zámečníkem přinesou i nový pohled na dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách. Samozřejmě ne historiograficky a vědecky přesný, to ani nebylo cílem, ale bude to pohled přímého účastníka přelomových dějů, který je sice nemohl sám přímo ovlivnit, ale spolu se svými blízkými se s nimi musel vyrovnávat a může je proto dnes i ze svého pohledu hodnotit. A jak je pro Bohuslava Zámečníka příznačné, toto hodnocení je otevřené, ale zároveň laskavé a podnětné i pro nás, kteří jsme tehdy ještě nebyli na světě nebo se nacházeli v jiných životních situacích.
Bedřich Jetelina
přečíst více
