Právě sledujete: Modlitební týden mládeže 2014 - Alan Chlebek

12196 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Neděle - Boží království – Bajka, pohádka nebo realita

Matouš 11,4-5; Filipským 3,4-8

Víte, že se v roce 2011 odehrála na konci dubna jedna z největších událostí v dějinách? Jsem si jist, že se jedná o moment, který si pamatuje téměř každý. Za dvacet let o něm budeme mluvit slovy: "Pamatujete si, kde jste byli, když...?"

O jakou událost se jedná? V dubnu roku 2011 uzavřeli manželství princ William, vévoda z Cambridge a Catherine Elizabeth Middleton. Královská svatba přilákala k televizím největším množství diváků v dějinách, podobně jako svatba Williamových rodičů v 80. letech. Podle statistik obřad vidělo 2,5 miliardy lidí, tedy přibližně 35% světové populace, tj. každý třetí člověk na Zemi.

Je bezpochyby zajímavé ptát se, co bylo na téhle svatbě tak zvláštní, že přilákala tak masovou pozornost. Přemýšlel jsem o tom několik týdnů a dospěl k názoru, že jednoduše toužíme žít život v pohádce. Uvnitř hluboko v sobě máme zapsanou touhu žít jiný příběh než žijeme. Každý z nás někdy v životě toužil být součástí fantazijního světa. C.S.Lewis napsal: "Pokud máme v srdci touhu, kterou nemůže uspokojit nic z tohoto světa, může to znamenat jedinou věc. Máme žít ve světě jiném."

Když jsme byli dětmi, věřili jsme v jiné světy a jiné příběhy, které nazýváme pohádkami. Naučný slovník definuje pohádku jako "příběh (pro děti), v němž vystupují nadpřirozené bytosti a síly. Příběh, ve kterém nepravděpodobné okolnosti vyústí ve šťastný konec."

Kdysi jsem věřil různým pohádkám. Věřil jsem v Santa Clause i zoubkovou vílu. Nakonec jsem vyrostl a přestal pohádkám věřit. Dnes vím, jak to ve skutečnosti je. Mám vzdělání. Dva univerzitní tituly a roky praxe mne naučily, že pohádkové konce ve světě jednoduše nenajdeme. Nikdo nežije šťastně až do smrti. Stačí věnovat čtvrt hodiny zprávám a dozvíte se, jaký je svět. Plný hladomoru, nemocí, sexuálních zločinů, přírodních katastrof, terorizmu nebo rozvodů. Svět je vlastně ošklivé místo a pohádky z dětství v něm nemají místo.

Je zajímavé, že rád čtu svým dětem biblické příběhy. Chci, aby znaly skutečné hrdiny a snily skutečné sny. Když čteme o biblických postavách, často se mi stane, že se zasním. Doufám. Bojím. Přistihnu se při tom, že toužím, aby existoval život, kde budou lidé žít šťastně. A zároveň se bojím, že mé děti už v sobě tuto naději mít nebudou.

Budu vám dnes vyprávět dva příběhy. První bude o reálném světě. Budu vyprávět o životě, který žijeme. O životě, který je stereotypní, plný stresu a opakovaných zklamání. Chci vám říct o bolesti, která je v životě trvale přítomná. Budu vyprávět ještě druhý příběh. Tento příběh je o jiné realitě, která z jistého úhlu pohledu zní velmi pohádkově. Přesto věřím, že stojí za to se o ní dozvědět, protože i ona je pravdivá. Doufám, přeji si a modlím se, aby vám oba příběhy otevřely oči a vy jste zvolili život v jiné realitě. Budeme jí říkat "Příběh o království."

Každý nakonec dospěje do chvíle, kdy zemře jeho víra v pohádky. Něco nebo někdo nám je ukradne. Je to chvíle, kdy se rozvedou rodiče, zemře blízký přítel nebo nám učitel oznámí, že nejsme dost talentovaní, abychom si vydělali na chleba jako umělci. Možná je to okamžik, kdy se dozvíme svou  diagnózu. Nebo jednoduše dospějeme a získáme vzdělání. Ať už jste víru v pohádky ztratili jakkoli, jistě se to stalo. Většina z nás na takovou ztrátu reaguje tak, že se snažíme prožít život co nejlépe. Zámky a koně vyměníme za sportovní auta a rodinné domy. Získáváme vzdělání, abych si dokázali vlastní hodnotu a kupujeme si zábavné hračky pro dospělé, abychom zahnali prázdnotu uvnitř. Lidé umrtvují svou duši řadou nesmyslných vztahů, skutečných či virtuálních, aby alespoň na chvíli zažili iluzi intimity. Jsou takoví, kteří se plně oddají náboženství a chtějí v něm najít "dokonalý život". Alespoň naoko. Hledáme dokonalého partnera a toužíme mít dokonalou rodinu s dokonalými 2,5 dětmi. Přesvědčili nás, že když se budeme dost snažit, chovat se dobře a pracovat dlouho, objevíme smysl života.

Průzkum mezi čerstvými studenty univerzit z roku 2012 ukazuje, že 78,1 procent považuje za nejdůležitější věc v životě "být finančně zajištěn".

Chyba netkví v tom, že je někdo finančně zajištěn a má materální dostatek. Chyba je v nás. Ztratili jsme víru v příběh o království a najednou nevíme, co je v životě důležité. Hledáme smysl na místech, která jsou nesmyslná. Klademe si zásadní otázky jako: Kdo jsem? Proč tu jsem? Jaký je smysl života? Ovšem odpovědi, které dostáváme nás zanechávají prázdné. Co když se nám podaří dosáhnout v životě všeho, o čem jsme snili a na konci cesty zůstáváme stejně prázdní?

Tom Brady, quarterback hrající za New England Patriots, je muž s nejvyšším příjmem v americkém fotbalu. V jednom interview prohlásil: "Mám tři prsteny pro vítěze Super Bowlu a přesto mám neodbytný pocit, že bych měl najít něco většího. Mnoho lidí řekne: "Není možné mít víc, než má on." Mají za to, že jsem naplnil svůj sen, svůj cíl, svůj život. Já si myslím, že musí být ještě něco víc. Tohle není, nemůže být, všechno." (Interview pro televizi CBS).

Brad Pitt jednou dostal otázku, jaké to je žít americký sen a odpověděl: "Vím, že tohle všechno má být důležité. Auto, dům a všechno ostatní, co považujeme za úspěch. Jenže jak to, že čím víc toho máme, tím víc je mezi námi bezmoci, izolace, zoufalství a samoty? Pokud vás zajímá můj názor, tak bych řekl, ať se na všechno vykašleme a hledáme něco jiného. Dnes jsem si jistý, že míříme do slepé uličky, dusíme své duše a pošlapáváme svou duchovní podstatu. To nechci." (časopis Rolling Stone)

Co když realita, kterou vidíme svýma očima, není opravdová? Co když se za hladomorem, nemocemi, nesmyslností a bolestí skrývá jiný příběh? Co když je život, který žijeme jenom faleš, trik, lež a prokletí? Co když je odpovědí na naše hledání jiný příběh - příběh o království?

Příběh o království pochází ze staré knihy. Patří mezi nejkontroverznější knihy, které kdy spatřily světlo světa. Někteří by ji označili za sbírku pohádek z "jiného světa", plnou naivních a nerealistických výroků. Někteří lidé se považují za příliš chytré a vzdělané, než aby věřili takovým nesmyslům. Robert Ingersoll, spisovatel a agnostik žijící v 19. století ji označil za "bajku, obscénnost, humbuk, lež a hloupost." Slavný herec Sir Ian McKellan prohlásil, že "Vždycky jsem měl za to, že na začátku (této knihy) by mělo být varování, že se jedná o beletrii, ne literaturu faktu." Na druhou stranu jsou stovky tisíc lidí, kteří položili svůj život, aby se příběh této knihy neztratil a získávala ho další a další generace již tisíce let. U žádné jiné knihy nebylo vynaloženo tolik úsilí na její uchování. Mnozí lidé po celém světě věří, že tato kniha je více než pohádka. Mají za to, že skrývá tajemství smyslu života.

Dovolte mi, abych vám vyprávěl zhuštěný příběh této knihy.

Bylo nebylo, žil v zemi temnoty stvořitel plný lásky, který se chtěl s někým podělit. Stvořil proto světlo a život. Otevřel ústa a objevil se svět. Nakonec stvořil i své nejmilovanější stvoření a nazval ho člověkem. Lidé v sobě nesli jeho obraz, jako muže a ženu je stvořil. První lidé dostali úžasný, byť riskantní dar. Mohli se svobodně rozhodovat a zvolit si život se stvořitelem nebo bez něj. Život byl skvělý a plný lásky. Vše dávalo smysl, dokud se na scéně neobjevil had. Lhal lidem a přiměl je, aby pochybovali o stvořitelových úmyslech. Lidé začali pochybovat o stvořitelově dobrotě, a proto jedli ovoce, které bylo na povrchu lákavé, ale uvnitř hořké. Svým činem přivedli na zemi i na sebe kletbu. Kletba přinesla bolest, trápení, těžkosti, nemoci, odmítnutí a smrt. Blízkost stvořitele v zahradě byla ztracena. Ráj byl ztracen. Navzdory všemu stvořitel své stvoření neopustil. Nikdy. Miloval je. Stvoření bylo neschopné se samo osvobodit z účinků kletby. Nakonec se rozhodl udělat ještě úžasnější věc, než byl dar svobodné vůle.V pravou chvíli přišel sám na zemi a stal se jedním z lidí. Vzdal se ráje, obětoval vlastní život, aby nám mohl vyprávět nový příběh.

"Když Bůh dal světu svého syna, věnoval lidem poklad, který má věčnou hodnotu. Veškeré lidské jmění ve srování s ním bledne. Kristus přišel na zemi a věnoval lidem lásku věčnosti. Je naším pokladem, že díky spojení s ním, můžeme získat a projevovat tuto lásku." (God's Amazing Grace, 16.6)

Čtyři evangelia, a v tom se shodují i soudobí teologové, popisují jako hlavní téma Ježíšova kázání příchod Božího království. V Novém zákoně se o Božím království mluví více než 120krát a většinou se jedná o přímé Ježíšovy výroky. Ježíš mluvil o třech královstvích. První je království tohoto světa. Druhé je království, které máme na dosah, je v našem středu. Poslední království je to, které přijde. O prvním z nich jsme již mluvili a víme, co nabízí. Chci vám vyprávět o království, které je již tady, protože ono je ochutnávkou království, které přijde.

Jaké je toto království? Není takové, jaké byste očekávali. Bůh je Bohem převapivým. Zjevuje se neobvyklým způsobem, třeba jako hořící keř, šepot, mluvící osel, chlapec s prakem, miminko v jesličkách, tesař nebo jako kříž. Bůh miluje překvapení. Abychom zahlédli království, musíme se nejprve změnit. Musíme, jak říká Ježíš, činit pokání.

Ježíš své působení začal slovy: "Čiňte pokání, neboť království Boží (tedy Bůh) je blízko." Mnozí z nás slyšeli, že pokání znamená obrácení nebo změnu a tradičně ho chápeme jako odvrácení se od hříchu. To je pravda, ale řecké slovo pro pokání, metanoó, podobně jako mnohá jiná řecká slova, má více významů. Metanoó znamená také odlišné myšlení. Jinými slovy nás Ježíš vyzývá, abychom začali jinak přemýšlet, protože království Boží je blízko.

Pokání je spojené s vírou a v evangeliích se o něm mluví, jako o nutné podmínce spasení. Pavel kázal pokání. Řekl: "Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista." (Skutky 20,20-21). "Bez pokání není spasení" (Ellen Whiteová, Selected Messages, svazek 1, strana 365.2).

Ve změně myšlení je síla. Existuje obchodní společnost, která se díky svému sloganu "Think Different" dostala z hranice bankrotu a stala se jednou z nejúspěšnějších firem světa. Byla jedinou firmou, která během nedávné recese neztratila hodnotu. Její jméno? Apple.

Pokud se chceme otevřít realitě Božího království, musíme myslet jinak. Ale jak? Jak myslet? I na tuto otázku Ježíš odpovídá. Jednou byl obklopen skupinou vzdělanců a učedníků a prohlásil: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete." Proč musíme být jako děti? Vždyť nám dalo tolik práce, abychom vyrostli a stali se dospělými. Můj názor je ten, že Ježíš zde mluví o dětské schopnosti snít, představovat si a věřit v nemožné. Ježíš chce, abychom jako děti věřili, že pohádky opravdu existují.

Zvu vás na cestu do Božího království. Zkusme společně přemýšlet jinak, jako děti, o realitě království nebeského. Jak vlastně Ježíš království popisuje?

Nejzřetelnější popis království Božího obsahuje Ježíšova odpověď Janovým učedníkům v době, kdy je jejich mistr uvězněn. Jan Křtitel vyhlásil příchod mesiáše. Jan prohlásil, že tím mesiášem je Ježíš. Jan slyšel hlas z nebe, který Ježíše oslovil jako Syna Božího. Navzdory tomu, ztratil z očí Boží království. Jan se logicky ptá, jak je možné, že trčí za mřížemi, když Mesiáš přišel ustanovit své království.

Ježíš reaguje na Janovy pochybonosti tím, že popíše, co se v království děje (Přečtěte si Matouše 11,4-5).

Evangelia jsou plná Ježíšových výroků o povaze Božího království. Zlomení jsou uzdravováni. Nejprve do něho vstupují nejhorší hříšníci. Ovlivňuje každý aspekt našich životů a pomáhá nám rozvíjet dobré v nás. Je tak úžasné, že jsme ochotni dát za něj vše, co máme. Je otevřené každému, kdo ho přijme. Měřítkem úspěchu v Božím království nejsou písmena za vaším příjmením, ani počet čísel na zůstatku vašeho bankovního účtu, ani vaše tělesné míry. Jediné, co rozhoduje, je láska k bližním. Boží králoství je štědré, plné milosti, přinášející smysl, dávající naději a budující lásku. Můžeme do něj vstoupit tady a teď. Nenechme si tu šanci vzít.

"Pamatujte, že Kristus riskoval vše. "Ve všem byl pokoušen jako my." Vsadil dokonce svou věčnou existenci, aby nalezl řešení sporu. Nebesa byla v ohrožení kvůli našemu vykoupení. Jenom u kříže si uvědomíme jakou hodnotu má jediná duše, když byl pro ni Ježíš ochoten zemřít. (GCB - The General Conference Bulletin, 1. prosince 1895, odst. 22.)

Ježíš riskoval všechno, abychom se mohli stát součástí nového příběhu. Církevní otec ze třetího století jménem Origenés prohlásil, že Ježíš je auto basilia. To znamená, že on sám je královstvím. Kdekoli je Ježíš přítomen, tam se obrací kletba ze zahrady Eden. Hluší slyší, slepí vidí, chromí chodí, mrtví jsou vzkříšeni, ztrápení nacházejí naději, ztracení nacházejí směr. Bezcenní hříšníci jako já zjišťují, že u Boha mají větší cenu, než si dokáží představit.

Osobní příběh: Před několika lety jsem prožíval období, kdy jsem byl několik měsíců ochromen úzkostnými stavy. Snažil jsem se ze své osobní krize uniknout do světa, který jsem si vytvořil, ale nebylo to Boží království. Můj útěk byl předem odsouzen k nezdaru. Vše se zlomilo jednoho rána, kdy do ložnice vešla má milovaná žena. Zvedla mi hlavu z polštáře promočeného slzami, vzala mě pevně za ruku a odvedla mne do Božího království. V té chvíli se pro mne stala andělem Božím. Řekla mi, že mě Bůh miluje, nikdy mě neopustil a nikdy mě neopustí.  Popsala království Boží jako místo, kde jediné, na čem záleží, je být milován Bohem. On mne volá a chce se mnou být. Sám jsem neměl sílu příběh o království slyšet. S její pomocí jsem začal Boží království přijímat za své. Začal jsem opouštět tento svět a svůj vlastní příběh a stávat se součástí Božího království a jeho příběhu. Ježíš kvůli němu přišel na zem, žil a zemřel. 1. Korintským 2,9 říká: "‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Dnes vidím novýma očima, slyším novýma ušima a občas i s odvahou a vírou skáču do neznáma. Abych zahlédl Boží království, musel jsem se naučit myslet jinak. Musel jsem opustit svou bajku a vstoupit do pravdivé "pohádky". Jako dítě jsem se musel znovu naučit věřit nemožnému.

Apoštol Pavel se musel učit žít v Božím království. Než byl Ježíšem oslepen na cestě do Damašku, měl vlastně všechno. Úctu druhých, moc, bohatství, vliv i vzdělání. V království světa byl vysoko postavený. Po setkání s Ježíšem napsal: "Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic..." (Filipským 3,7-8).

Slovo na cestu vše říká s ještě větší srozumitelností: "Ale to všechno, na čem jsem si kdysi zakládal, ztratilo pro mne jakoukoliv cenu, když jsem poznal Krista. Ve skutečnosti to všechno pokládám za nevýhodu, srovnám-li to s tím úžasným poznáním, že Ježíš Kristus je můj Pán.Kvůli němu jsem to všechno zahodil jako odpadky..."

Pavel zjistil, že věci tohoto světa bez Ježíše nemají žádný smysl. Objevil, že nejdůležitější je znát Ježíše Krista a vše ostatní je bez něho k ničemu. Vzdělání, bohatství, moc, pohoda a jakékoli jiné sny nemají smysl bez poznání Ježíše Krista. Díky této víře Pavel zpíval ve vězění písně, psal dopisy plné radosti a povzbuzení, byť sám fyzicky trpěl. Na smrt šel s písní na rtech, protože věřil, že patří do jiné reality než je tento svět. Pavel byl součástí Božího království a to mu nikdo nemohl vzít. Mohli ho svléct do naha, ale přesto mu nemohli vzít titul Božího dítěte. Mohli ho zbičovat, ale oheň v jeho očích nevyhasl. Mohli na něj plivat, ale nemohli ho přimět, aby nekázal o Božím království. Jediný způsob, jak Pavla zastavit, bylo ho zabít. A on svůj život rád položil, aby byl s Ježíšem Kristem.

Zvěst o království se šířila antickým světem jako stepní požár. Obchodníci i otroci, mladí i staří, nemocní, chudí, ztrápení i vyvrhelové, všichni přijímali evangelium. Zvěst o království zněla z vrcholků hor i z tržišť. Z dvanácti křesťanů se staly milióny věřících během velmi krátké doby.

Co přitáhlo ke křesťanství tak velké množství lidí tak rychle? Příběh, který je tak dobrý, že musí být pravdivý. Boží království dokáže zvrátit účinky kletby. Víra v příběh o království dala sílu stovkám tisíc mučedníků během prvních století křesťanských dějin statečně položit vlastní život. Nedokázali si představit, že by se vrátili ke svému předchozímu životu. Věřili a věděli, že "pohádka o království" je jediný opravdu pravdivý příběh a byli ochotni zemřít pro pravdu.

Máte v životě pro co žít? Pro co zemřít? Zkuste nahlédnout do nové reality. Království živého Boha. Není to bajka. Je to cesta, pravda i život. Jeho král vám podává ruku probitou hřeby a prosí vás, abyste uvěřili.

Bajka nebo pohádka? Vaše volba.
zobrazit více zobrazit méně

Modlitební týden mládeže 2014 – Jan Majer

Modlitební týden mládeže 2014 – Jan Majer

Modlitební týden mládeže 2014 – Fero Kolesár

Modlitební týden mládeže 2014 – Fero Kolesár

Modlitební týden mládeže 2014 – Petr Adame

Modlitební týden mládeže 2014 – Petr Adame

Další díly

Modlitební týden mládeže 2014 – Roman Hampacher

14116 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Sobota - Boží království – Pouze milostí

Matouš 20,1-16

Když jsem se v září roku 1981 přistěhoval do Austrálie, dostal jsem od přátel, kteří do země dorazili dříve než já, dobře míněnou radu. Radili mi, abych si co nejdříve našel práci. Neměl bych být příliš vybíravý, protože nejdůležitější je získat co nejdříve finanční nezávislost. Vzal jsem si jejich názor k srdci a dal jsem vědět svým přátelům i členům sboru, že jsem ochoten vzít jakoukoli práci.

Zanedlouho mě po bohoslužbě ve sboru kontaktoval Kevin. Oznámil mi, že je výrobní ředitel a může mi nabídnout volné místo. Ihned jsem přijal a ve světle rady, kterou jsem obdržel, jsem se ani neptal, o jakou práci se jedná. Zajímalo mne pouze, kdy a kde se mám hlásit.

"V pondělí rádno v 5:00," zněla lakonická odpověď. Chvíli jsem si myslel, že si ze mne utahuje a čekal jsem, že se zasměje, ale Kevin se jen ptal, zda mám auto. Jelikož jsem vůz neměl, nabídl mi, že mne vyzvedne po cestě svým vlastním autem. Oznámil mi, že jako ředitel výroby musí být přítomen na místě již ve 4:30 a proto mám být připraven už ve 4:00. A abych si vzal náhradní oblečení. Připadal jsem si zahnaný do kouta, ale neviděl jsem nikde cestu ven.

Vše se odehrávalo uprostřed zimy. Choulil jsem se do své bundy ze sekáče a čekal pod lampou, až se objeví Kevin. Brzy jsme dorazili na pracoviště. Jednalo se o Flemington Markets - distribuční sklad pro ovoce a zeleninu. Hned po příjezdu mě Kevin zasvětil. Budu nový balič brambor na bramborovém pásu.

Obrovské pytle špinavých brambor se nejprve vysypaly na posuvný pás. Byly omyty, očištěny, zváženy, zabaleny do pětikilogramových pytlů a automaticky uzavřeny. Pytle skončily na otáčecím stole, kde je další pracovnice linky ukládala do velkých papírových pytlů. A v ten okamžik přišla má chvíle.

Zvedl jsem 25 kg pytel brambor a uložil ho na další pohyblivý pás spojený s paletovacím strojem. Jakmile jsem jich umístil na paletu 40, šlápl jsem na pedál a balení se uzavřelo. Pomocí rudlíku jsem následně paletu umístil do skladu a utíkal zpět na své místo. Při návratu na mne čekalo 15 hotových pytlů a stroj nebylo možné zastavit (někdy jsme se modlili, aby se rozbil). Takovou práci jsem dostal. Když se ozval v 10:00 zvonek na svačinu, byl jsem tak unavený, že jsem nemohl chodit ani zvednout ruce. Položil jsem si hlavu na stůl a sténal.

Když jsem se vrátil odpoledne domů, žena mě téměř nepoznala. Okamžitě začala naléhat, abych se na to vykašlal. Ale já to nechtěl vzdát. Styděl bych se vzdát práci po jednom dnu, když jsem se předtím vychloubal, že budu dělat cokoli.

Po měsíci za mnou přišel Kevin a oznámil mi, že mají více zakázek. Zajímalo ho, zda bych byl ochoten udělat nějaké přesčasy. Jednalo se o dvě hodiny denně. Všechno mě bolelo, ale souhlasil jsem. Za pár dalších týdnů se ozval znovu, zda bych mohl přijít o nedělích. Znovu jsem souhlasil. V té době jsem již jezdil sám vlakem a nikdy jsem nepřijel pozdě.

Zkusili byste uhodnout, který den týdne byl nejlepší? 

Sobota?

Sobota byla fajn, protože jsem nemusel do práce.

Ale musím přiznat, že ještě lepší byl jiný den, a to čtvrtek, kdy jsme dostávali výplatu. Díky přesčasům a dřině jsem byl vždycky mile překvapený, kolik se objevilo na výplatní pásce.

Byl jsem ochotný dřít dlouhé hodiny a huntovat si zdraví. Vzdal jsem se volného času a rodiny během nedělí, protože jsem vydělával slušné peníze.

Tak funguje společnost. Víc práce znamená víc peněz. Dostanete, co si zasloužíte.

Život funguje obecně na tomto principu. Existuje přirozený smysl pro spravedlnost a férovost.

Naše společnost je řízena zákony. Pokud se držíte uvnitř jejich hranic, pravděpodobně se vám víceméně daří dobře. Pokud děláte správné věci, dostáváte odměnu. Pokud překračujete hranice, nesete zodpovědnost.

Pokud se naučíte, nebudete mít u zkoušek problém. Když se nenaučíte, nepomůžou vám pravděpodobně ani modlitby.

Pokud nedodržujete nejvyšší povolenou rychlost nebo jezdíte na červenou, stanete se celebritou. Vyfotí vás.

Dostanete, co zasloužíte. To je definice spravedlnosti.

V náboženství platí stejný princip.

V hinduizmu existují čtyři cesty k "mókše" tj. spasení. Jedná se o okamžik, kdy se lidská mysl osvobodí od věčného cyklu života a smrti a splyne v jedno s Bohem.

1. Cesta činu - dodržujete náboženské obřady, povinnosti a rituály.

2. Cesta poznání - získáte dokonalé poznání vesmíru.

3. Cesta oddanosti - uctíváte bohy.

4. Královská cesta - praktikujete meditaci a techniky jógy.

Budhizmus učí, že vznešený stav nirvány je možné dosáhnout skrze "ušlechtilou osmidílnou stezku".

1. Správné pochopení; 2. Správné myšlení; 3. Správná řeč; 4. Správné jednání; 5. Správné živobytí; 6. Správné úsilí; 7. Správná bdělost; 8. Správné soustředění.

V islámu je třeba vyváženost.

Spasení muslima je založeno na kombinaci Alláhovy milosti a lidských skutků. Při dni soudu budou zváženy skutky člověka. Pokud dobré skutky převáží ty špatné a pokud to bude Alláhova vůle, může muslim vstoupit do ráje.

To dobré, co konáme, ruší to zlé.

Pouť do Mekky znamená v nebeských knihách veliký bonus.

Pokud zemřete jako mučedník při obraně víry, vstupujete do nebe přímo.

Jak je to v křesťanství? Co říká Ježíš o tom, jak můžeme vstoupit do Božího království a získat věčný život?

 Podobnou otázku položil Ježíši mladý muž. Byla to otázka, která šla přímo k jádru věci. Příběh o otázce mladého muže a Ježíšově odpovědi je jedním z nejslavnějších a nejzajímavějších ve všech evangeliích.

A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ (Matouš 19,16)

 Když dáme dohromady Matoušovu, Markovu i Lukášovu verzi, dozvíme se, že muž, který otázku položil, byl mladý, bohatý a úspěšný. Jednalo se o prominentní postavu obce. Proč by někoho, kdo má všechno, zajímal věčný život? Co by takový člověk hledal v Božím království?

Marek vypráví, že Ježíš právě odcházel z jednoho místa, když k němu mladý muž přiběhl. Veřejně poklekl před Ježíšem a zoufale žádal odpověď: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" (Viz. Marek 10,17-27)

Věčný život nezačíná ve chvíli druhého Ježíšova příchodu na zemi. Druh věčného života, který dává pokoj, spokojenost, radost, klid, a smysluplnost můžeme žít i tady a teď, kdy na parúsii teprve čekáme. Bohatství, postavení a moc vám nikdy takové věci nepřinesou. A nepřinese vám je ani náboženství. Maldý muž byl věřící a vyznával, že zákon dodržuje dokonale od svého dětství.

Setkání mladého muže s Ježíšem začalo velmi dobře:

1. Mladík položil správnou otázku

2. Mladík měl správný postoj

3. Přišel za správným člověkem

Vše bylo otevřeno k dokonalému happy-endu.

"Co dobrého mám konat, abych měl podíl na věčném životě? Co mi chybí?" ptal se.

K věčnému životu přistupoval jako hinduista, budhista nebo muslim a ptal se, co má ještě dělat.

 "Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází." (Marek 10,21)

"DŮVĚŘUJ MI" Těmito slovy by sa dala shrnout Ježíšova odpověď bohatému mladíkovi. Dej mne na první místo svého života. Nemohu být "poslední věc, která ti schází". Smyslem tvého života je bohatství, postavení a náboženské skutky. Ty definují tvou existenci. Zjistil jsi, že přesto ti v srdci zůstává nenaplněná touha. Přišel jsi, abys do svého seznamu přidal "ještě jednu věc". Ty ale musíš nejprve hledat Boží království. "DŮVĚŘUJ MI."

 Mladík vytáhl tablet, rychle si spočítal, kolik by ho Boží království stálo, a když se podíval na zůstatek, "svěsil hlavu", jak říká Bible. Následování Ježíše bylo příliš drahé. Navzdory jeho zoufalé touze, navzdory jeho dodržování přikázání, navzdory lásce, kterou od Ježíše pocítil, odešel smutný a nebyl zachráněn. Nedokázal dát Ježíše na první místo. Nedokázal svůj život odevzdat do Ježíšových rukou. Nedokázal celým srdcem zazpívat "... vzdám se všeho pro Ježíše...". Odešel smutný a nebyl zachráněn.

Učedníci, kteří byli svědky rozhovoru, byli zmatení a žádali po Ježíši vysvětlení. Tento muž se zdál IDEÁLNÍM kandidátem na vstup do království a nevstoupil do něj. Kdo tedy do království Božího vlastně může vstoupit? Museli se zeptat přímo:

"Kdo tedy může být spasen?“


Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ A Ježíš vše uzavřel slovy: "Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Nezapomeňte, prosím, tato slova, protože se k nim ještě vrátíme.

 Vraťme se na Flemington Market, do skladu zeleniny. Ježíš nám bude vyprávět rozčilující podobenství o soudu v Božím království. Bude velmi podobná čtvrtkům, kdy jsme dostávali výplatu. Lidský princip "za více práce, více peněz" staví Ježíš úplně na hlavu, a proto jsem příběh nazval:

"Podobenství o nespravedlivém Bohu."

 Přečtěte si Matouše 20,1-2.

Příběh popisuje střet bohatství a chudoby. Bohatý majitel vinice vychází brzy ráno na trh, kde se srocují chudí dělníci. Doufají, že se naskytne pracovní příležitost a oni nasytí sebe i své rodiny. Jsou zvyklí pracovat denní práci a očekávají za ni denní mzdu.

Majitel vinice je moudrý. Ví, kolik bude potřebovat dělníků na práci.

Najme potřebný počet a než dorazí na vinici dohodnou se po chvilce smlouvání, že denní mzda bude jeden denár. Na svou dobu slušné peníze. V šest hodin ráno dorazí na místo, připevní si koše na záda a začnou pečovat o hrozny.

O tři hodin později udělá majitel překvapivý krok.

Přečtěte si Matouše 20,3-5.

 Uběhly tři hodiny pracovní doby. Je kolem 9:00.

Majitel již nemusí najímat další dělníky. Má obchodní plán a najímání pracovníků je již zařízené. Text říká, že jednoduše vyšel a všiml si, že na tržišti postávají další a nemají do čeho píchnout. Majitel není nemilosrdný kapitalista a nežene ho pouze vidina zisku. Má chuť pomoci lidem, kteří potřebují práci.

Nově získaní pracovníci si jsou dobře vědomi, že nemají nárok na plnou denní mzdu. Tentokrát nedojde ke smlouvání. Pán pouze oznámí: "Věřte mi, zaplatím vám, co je správné." Na vinici dorazí noví dělníci. Nevyjednali si skvělou mzdu jako první skupina, ale věří, že ani oni nepřijdou zkrátka.

 

Vžijte se do kůže pracovníků, kteří začali dřít v 6:00. Slunce pálí, koš je těžký a vy jste zbroceni potem. Na vinici dorazí noví pracanti a vás napadne: "Asi práci neberou tak vážně jako já." Je to jako ve sboru. Vy dorazíte vždycky včas na sobotní školu, narozdíl od druhých.

O tři hodiny později přijde další nečekaný krok majitele vinice.

Čtěte Matouše 20,5.

 Šestá hodina: Poledne

Devátá hodina: 15:00

Vedený soucitem a snahou pomoci, majitel stále najímá nové dělníky. Zdá se, že obchodní záměr vzal za své a pána vinice zajímá, co budou dělníci, kteří nemají práci, večer jíst. Ani majitel, ani noví pracovníci nemluví o mzdě. Pán vinice se snaží pomoci zoufalým lidem na úkor vlastního bohatství a osobního zisku.

Vy stále dřete na vinici a začali jste v 6:00 ráno. Co vás napadá při pohledu na ty, kdo dorazili na oběd a poté ještě ve tři hodiny? Hrůza, že? Ti, kteří dorazili v poledne, to jsou ti, kteří chodí do sboru pouze na kázání. A poslední skupina jsou ti, kdo přijdou těsně předtím, než kázání začne. Co si o nich myslíte?

Jako by nestačily nesmyslné majitelovy kroky doteď, vše začne být ještě bizarnější.

Čtěte Matouše 20,6-7.

 Jaký má smysl najímat někoho v 17:00, když pracovní doba končí přesně za šedesát minut?

Pán se s poslední skupinou baví. Chce vědět, proč postávají na tržišti a nepracují. Majitel je přece musel vidět pokaždé, když na místo přišel. Je 17:00 a oni tam stojí. Jejich odpověď je vypovídající: "Nikdo nás nenajal."Byli nezaměstnatelní. V očích každého potencionálního zaměstnavatele neměli žádnou cenu. V jejich prospěch mluvilo pouze to, že se nevzdali. I když hodina pokročila, stále doufají, že se naskytne pracovní příležitost. Neobvyklý majitel vinice už nepřekvapuje a najímá i poslední skupinu. Štědrý majitel vinice se objevuje tam, kde je nejvíce potřeba. Noví dělníci také vyrážejí na vinici.

Jsou to lidé, kteří na bohoslužbu chodí v době, kdy končí poslední píseň a chystá se agapé. Co si o nich myslíte?

Než dorazí na pracoviště, zorientují se a pustí se do práce, ozve se zvon a den končí. Práce je u konce, přichází čas výplaty.

ANI TEĎ NEKONČÍ PÁNOVA PŘEKVAPENÍ

 Čtěte Matouše 20,8.

 Dělníci se postaví do fronty a na začátku řady stojí největší dříči. Majitel instruuje předáka, aby řadu přeorganizoval. "Prosím, aby se na začátek postavili ti, kdo pracovali hodinu a ti, kdo přišli v šest ráno, aby stáli na konci!"

Řada stojí tak, aby všem bylo jasné, jak majitel vinice uděluje odměnu. Jeho verdikt, poslední soud, bude viditelný pro každého.

Nejudřenější pracovníci nejsou potěšeni, ale říkají si mezi sebou, že pán nechce, aby ostatní viděli, jak velkou výplatu dostanou. Je jasné, že ti, kdo pracovali hodinu dostanou jen pár drobných.

Na řadě je další nečekaný krok majitele.

Přečtěte si Matouše 20,9.

 První dělníci v řadě dostali celodenní mzdu. Jsou zmatení a rychle mizí. Mají za to, že došlo při vyplácení mzdy k omylu. Ti, kteří dřeli celý den se jim smějí. Říkají si, že mizí proto, aby nemuseli ukázat, jak směšné peníze přinesou domů. Zvědavost jim nedá a zajímají se, kolik dostali, ti, kteří téměř nic neudělali. První se neodváží odpovědět. Druhý ukáže jeden prst. Odpovědí je smích a otázka: "Jeden pondion?" (jedna dvanáctina denáru). Vzápětí jim úsměv ztuhne na rtech: "Jeden denár."

"Jeden denár za hodinu práce?" Rychle začnou kalkulovat. Pokud majitel vyplácí jeden denár za hodinu práce, potom za dvanáct hodin dostanou dvanáct denárů. V duchu už začínají vidět nové věci, za které peníze utratí.

Přečtěte si Matouše 20,10a.

 Zbytek verše ukrývá první nepříjemné překvapení celého příběhu.

Přečtěte si Matouše 20,10b-12.

V okamžiku, kdy předák vtiskne do rukou prvního dělníka, který pracoval celý den, jediný denár, začne se ozývat reptání. "Další," křikne předák, ale nikdo se nemá k odchodu. "Chceme mluvit s majitelem!" Jak si můžete dovolit vyplatit nám stejnou odměnu jako lenochům, kteří pracovali sotva hodinu? To je urážka a nespravedlnost!

Přečtěte si Matouše 20,13-16.

On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“


Bohatý mladý muž sám sebe viděl jako prvního a skončil poslední. Dělníci, kteří pracovali sotva hodinu se vnímali jako poslední a byli první.

Proč ta zlá krev? Jak byste se cítili, kdybyste dřeli na vinici celý den? Jak bych se cítil já, kdyby se mi to samé stalo ve Flemington Markets?

Příběh je urážkou každého, kdo má smysl pro spravedlnost. Chování majitele vinice je skandální.

Bývá obecným pravidlem, že král, pán nebo majitel vinice je v podobenstvích sám Ježíš. Zbývá tedy otázka: "Je Bůh nespravedlivý?

JAKÁ JE POINTA PŘÍBĚHU O VINICI?

"Neboť království nebeské je jako..."

 Příběh není o skutečné práci a skutečné mzdě. Ježíš ho vypráví, aby nám ukázal, jak vejít do nebeského království a jak bude vypadat poslední Boží soud. Vstup do království není podmíněn tím, jak jsme dobří a kolik dobrých skutků jsme vykonali. Jedná se o Boží dar. Tak Bůh dává lidem věčný život. Věčnost je darem, který od Boha získávají všechny děti lidské rasy a žádné si ho nezaslouží. Pointou příběhu je Boží úžasná milost. Nikdo si nezaslouží tak velkou mzdu, jako celý denár za den práce. Je pouze projevem majitelovy štědrosti. Odměnu dostanou ti, kdo si uvědomí, že nemohou nic zaplatit a k Bohu přicházejí pouze s hlubokou touhou po Božím milosrdenství. Snáze milost přijímají ti, kdo ještě v 17:00 stáli na trhu a jsou si vědomi své nezaměstnatelnosti. Vždyť všichni jsme zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.

Bůh je nespravedlivý, pokud jde o věčný život...

 Kdyby byl Bůh spravedlivý a dal nám, co si zasloužíme, musel by s námi jednat podle našich

Nedodržených slibů

Tvrdosti srdce

Necitelnosti vůči druhým

Předsudků a pýchy

Nečistých myšlenek a motivů

Závisti a žárlivosti

ANO, Bůh je nespravedlivý a my bychom se z toho měli radovat. Nejedná s námi, jak si zasloužíme.

Žalm 103,8-13

 Hospodin je slitovný a milostivý,

shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů,


neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe,


tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu,


tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

 Izaiáš 53,5-6:

 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,

zmučen pro naši nepravost.

 Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,

 jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

 Efezským 2,8-9:

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

 Touha věků, strana 25:

"S Kristem bylo naloženo tak, jak my zasloužíme, a to proto, aby s námi mohlo být naloženo, jak on zaslouží. Byl odsouzen za naše hříchy na nichž neměl podíl, a to proto, abychom mohli být očištěni jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Podstoupil smrt, jež měla být naší smrtí, abychom mohli přijmout život, který byl jeho. 'Zsinalostí jeho lékařství nám bylo způsobeno.'"

 Všichni jsme zhřešili.

Všichni jsme duchovní ztroskotanci.

Kristus zemřel místo nás.

Stačí v něj uvěřit, přijmout ho a důvěřovat mu.

"Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha." (Jan 1,12-13)

Důsledkem je duchovní proměna díky Duchu svatému.

"Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření." (2. Korintským 5,17-19)

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1,14-15)

 Vypráví se příběh o francouzském provazochodci jménem Blondin, který se rozhodl ohromit svět tím, že si nechá natáhnout lano nad Niagárskými vodopády. Na místě se shromáždily obrovské davy včetně mnoha zástupců médií a všichni s napětím sledovali, zda se odvážnému muži podaří přejít z Kanady do USA po laně nad rozbouřenou vodou. Blondin přešel poprvé a davy začaly šílet. Ozvalo se skandování, že Blondin je nejlepší. Následně Blondin na lano umístil jízdní kolo a přejel na druhou stranu. Nakonec si vzal kolečko a přešel zpět. V té době mezi diváky nebyl nikdo, kdo by nevěřil, že Blondin dokáže na laně cokoli. Artista vzápětí utišil dav a zeptal se, zda věří tomu, že přejede na druhou stranu i kdyby v kolečku někdo seděl. Odpověď byla jasná: "Samozřejmě!" Pak Blondin požádal o dobrovolníka a odpovědí mu bylo hrobové ticho.

V Ježíši Kristu se přiblížilo Boží království. Je na dosah.

Ježíš říká každému z nás: "Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte. Já vás převezu na druhou stranu. Nabízím vám milost, odpuštění a smysl života. Zastanu se vás při posledním soudu a jako svůj lid vás přivedu do svého věčného království.

CO VÁM BRÁNÍ? PROČ NEVSTOUPÍTE DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ PRÁVĚ TEĎ?
zobrazit více

Odebírejte nová videa jako první