Právě sledujete: Modlitební týden mládeže 2014 – Roman Hampacher

26750 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Sobota - Boží království – Pouze milostí

Matouš 20,1-16

Když jsem se v září roku 1981 přistěhoval do Austrálie, dostal jsem od přátel, kteří do země dorazili dříve než já, dobře míněnou radu. Radili mi, abych si co nejdříve našel práci. Neměl bych být příliš vybíravý, protože nejdůležitější je získat co nejdříve finanční nezávislost. Vzal jsem si jejich názor k srdci a dal jsem vědět svým přátelům i členům sboru, že jsem ochoten vzít jakoukoli práci.

Zanedlouho mě po bohoslužbě ve sboru kontaktoval Kevin. Oznámil mi, že je výrobní ředitel a může mi nabídnout volné místo. Ihned jsem přijal a ve světle rady, kterou jsem obdržel, jsem se ani neptal, o jakou práci se jedná. Zajímalo mne pouze, kdy a kde se mám hlásit.

"V pondělí rádno v 5:00," zněla lakonická odpověď. Chvíli jsem si myslel, že si ze mne utahuje a čekal jsem, že se zasměje, ale Kevin se jen ptal, zda mám auto. Jelikož jsem vůz neměl, nabídl mi, že mne vyzvedne po cestě svým vlastním autem. Oznámil mi, že jako ředitel výroby musí být přítomen na místě již ve 4:30 a proto mám být připraven už ve 4:00. A abych si vzal náhradní oblečení. Připadal jsem si zahnaný do kouta, ale neviděl jsem nikde cestu ven.

Vše se odehrávalo uprostřed zimy. Choulil jsem se do své bundy ze sekáče a čekal pod lampou, až se objeví Kevin. Brzy jsme dorazili na pracoviště. Jednalo se o Flemington Markets - distribuční sklad pro ovoce a zeleninu. Hned po příjezdu mě Kevin zasvětil. Budu nový balič brambor na bramborovém pásu.

Obrovské pytle špinavých brambor se nejprve vysypaly na posuvný pás. Byly omyty, očištěny, zváženy, zabaleny do pětikilogramových pytlů a automaticky uzavřeny. Pytle skončily na otáčecím stole, kde je další pracovnice linky ukládala do velkých papírových pytlů. A v ten okamžik přišla má chvíle.

Zvedl jsem 25 kg pytel brambor a uložil ho na další pohyblivý pás spojený s paletovacím strojem. Jakmile jsem jich umístil na paletu 40, šlápl jsem na pedál a balení se uzavřelo. Pomocí rudlíku jsem následně paletu umístil do skladu a utíkal zpět na své místo. Při návratu na mne čekalo 15 hotových pytlů a stroj nebylo možné zastavit (někdy jsme se modlili, aby se rozbil). Takovou práci jsem dostal. Když se ozval v 10:00 zvonek na svačinu, byl jsem tak unavený, že jsem nemohl chodit ani zvednout ruce. Položil jsem si hlavu na stůl a sténal.

Když jsem se vrátil odpoledne domů, žena mě téměř nepoznala. Okamžitě začala naléhat, abych se na to vykašlal. Ale já to nechtěl vzdát. Styděl bych se vzdát práci po jednom dnu, když jsem se předtím vychloubal, že budu dělat cokoli.

Po měsíci za mnou přišel Kevin a oznámil mi, že mají více zakázek. Zajímalo ho, zda bych byl ochoten udělat nějaké přesčasy. Jednalo se o dvě hodiny denně. Všechno mě bolelo, ale souhlasil jsem. Za pár dalších týdnů se ozval znovu, zda bych mohl přijít o nedělích. Znovu jsem souhlasil. V té době jsem již jezdil sám vlakem a nikdy jsem nepřijel pozdě.

Zkusili byste uhodnout, který den týdne byl nejlepší? 

Sobota?

Sobota byla fajn, protože jsem nemusel do práce.

Ale musím přiznat, že ještě lepší byl jiný den, a to čtvrtek, kdy jsme dostávali výplatu. Díky přesčasům a dřině jsem byl vždycky mile překvapený, kolik se objevilo na výplatní pásce.

Byl jsem ochotný dřít dlouhé hodiny a huntovat si zdraví. Vzdal jsem se volného času a rodiny během nedělí, protože jsem vydělával slušné peníze.

Tak funguje společnost. Víc práce znamená víc peněz. Dostanete, co si zasloužíte.

Život funguje obecně na tomto principu. Existuje přirozený smysl pro spravedlnost a férovost.

Naše společnost je řízena zákony. Pokud se držíte uvnitř jejich hranic, pravděpodobně se vám víceméně daří dobře. Pokud děláte správné věci, dostáváte odměnu. Pokud překračujete hranice, nesete zodpovědnost.

Pokud se naučíte, nebudete mít u zkoušek problém. Když se nenaučíte, nepomůžou vám pravděpodobně ani modlitby.

Pokud nedodržujete nejvyšší povolenou rychlost nebo jezdíte na červenou, stanete se celebritou. Vyfotí vás.

Dostanete, co zasloužíte. To je definice spravedlnosti.

V náboženství platí stejný princip.

V hinduizmu existují čtyři cesty k "mókše" tj. spasení. Jedná se o okamžik, kdy se lidská mysl osvobodí od věčného cyklu života a smrti a splyne v jedno s Bohem.

1. Cesta činu - dodržujete náboženské obřady, povinnosti a rituály.

2. Cesta poznání - získáte dokonalé poznání vesmíru.

3. Cesta oddanosti - uctíváte bohy.

4. Královská cesta - praktikujete meditaci a techniky jógy.

Budhizmus učí, že vznešený stav nirvány je možné dosáhnout skrze "ušlechtilou osmidílnou stezku".

1. Správné pochopení; 2. Správné myšlení; 3. Správná řeč; 4. Správné jednání; 5. Správné živobytí; 6. Správné úsilí; 7. Správná bdělost; 8. Správné soustředění.

V islámu je třeba vyváženost.

Spasení muslima je založeno na kombinaci Alláhovy milosti a lidských skutků. Při dni soudu budou zváženy skutky člověka. Pokud dobré skutky převáží ty špatné a pokud to bude Alláhova vůle, může muslim vstoupit do ráje.

To dobré, co konáme, ruší to zlé.

Pouť do Mekky znamená v nebeských knihách veliký bonus.

Pokud zemřete jako mučedník při obraně víry, vstupujete do nebe přímo.

Jak je to v křesťanství? Co říká Ježíš o tom, jak můžeme vstoupit do Božího království a získat věčný život?

 Podobnou otázku položil Ježíši mladý muž. Byla to otázka, která šla přímo k jádru věci. Příběh o otázce mladého muže a Ježíšově odpovědi je jedním z nejslavnějších a nejzajímavějších ve všech evangeliích.

A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ (Matouš 19,16)

 Když dáme dohromady Matoušovu, Markovu i Lukášovu verzi, dozvíme se, že muž, který otázku položil, byl mladý, bohatý a úspěšný. Jednalo se o prominentní postavu obce. Proč by někoho, kdo má všechno, zajímal věčný život? Co by takový člověk hledal v Božím království?

Marek vypráví, že Ježíš právě odcházel z jednoho místa, když k němu mladý muž přiběhl. Veřejně poklekl před Ježíšem a zoufale žádal odpověď: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" (Viz. Marek 10,17-27)

Věčný život nezačíná ve chvíli druhého Ježíšova příchodu na zemi. Druh věčného života, který dává pokoj, spokojenost, radost, klid, a smysluplnost můžeme žít i tady a teď, kdy na parúsii teprve čekáme. Bohatství, postavení a moc vám nikdy takové věci nepřinesou. A nepřinese vám je ani náboženství. Maldý muž byl věřící a vyznával, že zákon dodržuje dokonale od svého dětství.

Setkání mladého muže s Ježíšem začalo velmi dobře:

1. Mladík položil správnou otázku

2. Mladík měl správný postoj

3. Přišel za správným člověkem

Vše bylo otevřeno k dokonalému happy-endu.

"Co dobrého mám konat, abych měl podíl na věčném životě? Co mi chybí?" ptal se.

K věčnému životu přistupoval jako hinduista, budhista nebo muslim a ptal se, co má ještě dělat.

 "Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází." (Marek 10,21)

"DŮVĚŘUJ MI" Těmito slovy by sa dala shrnout Ježíšova odpověď bohatému mladíkovi. Dej mne na první místo svého života. Nemohu být "poslední věc, která ti schází". Smyslem tvého života je bohatství, postavení a náboženské skutky. Ty definují tvou existenci. Zjistil jsi, že přesto ti v srdci zůstává nenaplněná touha. Přišel jsi, abys do svého seznamu přidal "ještě jednu věc". Ty ale musíš nejprve hledat Boží království. "DŮVĚŘUJ MI."

 Mladík vytáhl tablet, rychle si spočítal, kolik by ho Boží království stálo, a když se podíval na zůstatek, "svěsil hlavu", jak říká Bible. Následování Ježíše bylo příliš drahé. Navzdory jeho zoufalé touze, navzdory jeho dodržování přikázání, navzdory lásce, kterou od Ježíše pocítil, odešel smutný a nebyl zachráněn. Nedokázal dát Ježíše na první místo. Nedokázal svůj život odevzdat do Ježíšových rukou. Nedokázal celým srdcem zazpívat "... vzdám se všeho pro Ježíše...". Odešel smutný a nebyl zachráněn.

Učedníci, kteří byli svědky rozhovoru, byli zmatení a žádali po Ježíši vysvětlení. Tento muž se zdál IDEÁLNÍM kandidátem na vstup do království a nevstoupil do něj. Kdo tedy do království Božího vlastně může vstoupit? Museli se zeptat přímo:

"Kdo tedy může být spasen?“


Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ A Ježíš vše uzavřel slovy: "Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Nezapomeňte, prosím, tato slova, protože se k nim ještě vrátíme.

 Vraťme se na Flemington Market, do skladu zeleniny. Ježíš nám bude vyprávět rozčilující podobenství o soudu v Božím království. Bude velmi podobná čtvrtkům, kdy jsme dostávali výplatu. Lidský princip "za více práce, více peněz" staví Ježíš úplně na hlavu, a proto jsem příběh nazval:

"Podobenství o nespravedlivém Bohu."

 Přečtěte si Matouše 20,1-2.

Příběh popisuje střet bohatství a chudoby. Bohatý majitel vinice vychází brzy ráno na trh, kde se srocují chudí dělníci. Doufají, že se naskytne pracovní příležitost a oni nasytí sebe i své rodiny. Jsou zvyklí pracovat denní práci a očekávají za ni denní mzdu.

Majitel vinice je moudrý. Ví, kolik bude potřebovat dělníků na práci.

Najme potřebný počet a než dorazí na vinici dohodnou se po chvilce smlouvání, že denní mzda bude jeden denár. Na svou dobu slušné peníze. V šest hodin ráno dorazí na místo, připevní si koše na záda a začnou pečovat o hrozny.

O tři hodin později udělá majitel překvapivý krok.

Přečtěte si Matouše 20,3-5.

 Uběhly tři hodiny pracovní doby. Je kolem 9:00.

Majitel již nemusí najímat další dělníky. Má obchodní plán a najímání pracovníků je již zařízené. Text říká, že jednoduše vyšel a všiml si, že na tržišti postávají další a nemají do čeho píchnout. Majitel není nemilosrdný kapitalista a nežene ho pouze vidina zisku. Má chuť pomoci lidem, kteří potřebují práci.

Nově získaní pracovníci si jsou dobře vědomi, že nemají nárok na plnou denní mzdu. Tentokrát nedojde ke smlouvání. Pán pouze oznámí: "Věřte mi, zaplatím vám, co je správné." Na vinici dorazí noví dělníci. Nevyjednali si skvělou mzdu jako první skupina, ale věří, že ani oni nepřijdou zkrátka.

 

Vžijte se do kůže pracovníků, kteří začali dřít v 6:00. Slunce pálí, koš je těžký a vy jste zbroceni potem. Na vinici dorazí noví pracanti a vás napadne: "Asi práci neberou tak vážně jako já." Je to jako ve sboru. Vy dorazíte vždycky včas na sobotní školu, narozdíl od druhých.

O tři hodiny později přijde další nečekaný krok majitele vinice.

Čtěte Matouše 20,5.

 Šestá hodina: Poledne

Devátá hodina: 15:00

Vedený soucitem a snahou pomoci, majitel stále najímá nové dělníky. Zdá se, že obchodní záměr vzal za své a pána vinice zajímá, co budou dělníci, kteří nemají práci, večer jíst. Ani majitel, ani noví pracovníci nemluví o mzdě. Pán vinice se snaží pomoci zoufalým lidem na úkor vlastního bohatství a osobního zisku.

Vy stále dřete na vinici a začali jste v 6:00 ráno. Co vás napadá při pohledu na ty, kdo dorazili na oběd a poté ještě ve tři hodiny? Hrůza, že? Ti, kteří dorazili v poledne, to jsou ti, kteří chodí do sboru pouze na kázání. A poslední skupina jsou ti, kdo přijdou těsně předtím, než kázání začne. Co si o nich myslíte?

Jako by nestačily nesmyslné majitelovy kroky doteď, vše začne být ještě bizarnější.

Čtěte Matouše 20,6-7.

 Jaký má smysl najímat někoho v 17:00, když pracovní doba končí přesně za šedesát minut?

Pán se s poslední skupinou baví. Chce vědět, proč postávají na tržišti a nepracují. Majitel je přece musel vidět pokaždé, když na místo přišel. Je 17:00 a oni tam stojí. Jejich odpověď je vypovídající: "Nikdo nás nenajal."Byli nezaměstnatelní. V očích každého potencionálního zaměstnavatele neměli žádnou cenu. V jejich prospěch mluvilo pouze to, že se nevzdali. I když hodina pokročila, stále doufají, že se naskytne pracovní příležitost. Neobvyklý majitel vinice už nepřekvapuje a najímá i poslední skupinu. Štědrý majitel vinice se objevuje tam, kde je nejvíce potřeba. Noví dělníci také vyrážejí na vinici.

Jsou to lidé, kteří na bohoslužbu chodí v době, kdy končí poslední píseň a chystá se agapé. Co si o nich myslíte?

Než dorazí na pracoviště, zorientují se a pustí se do práce, ozve se zvon a den končí. Práce je u konce, přichází čas výplaty.

ANI TEĎ NEKONČÍ PÁNOVA PŘEKVAPENÍ

 Čtěte Matouše 20,8.

 Dělníci se postaví do fronty a na začátku řady stojí největší dříči. Majitel instruuje předáka, aby řadu přeorganizoval. "Prosím, aby se na začátek postavili ti, kdo pracovali hodinu a ti, kdo přišli v šest ráno, aby stáli na konci!"

Řada stojí tak, aby všem bylo jasné, jak majitel vinice uděluje odměnu. Jeho verdikt, poslední soud, bude viditelný pro každého.

Nejudřenější pracovníci nejsou potěšeni, ale říkají si mezi sebou, že pán nechce, aby ostatní viděli, jak velkou výplatu dostanou. Je jasné, že ti, kdo pracovali hodinu dostanou jen pár drobných.

Na řadě je další nečekaný krok majitele.

Přečtěte si Matouše 20,9.

 První dělníci v řadě dostali celodenní mzdu. Jsou zmatení a rychle mizí. Mají za to, že došlo při vyplácení mzdy k omylu. Ti, kteří dřeli celý den se jim smějí. Říkají si, že mizí proto, aby nemuseli ukázat, jak směšné peníze přinesou domů. Zvědavost jim nedá a zajímají se, kolik dostali, ti, kteří téměř nic neudělali. První se neodváží odpovědět. Druhý ukáže jeden prst. Odpovědí je smích a otázka: "Jeden pondion?" (jedna dvanáctina denáru). Vzápětí jim úsměv ztuhne na rtech: "Jeden denár."

"Jeden denár za hodinu práce?" Rychle začnou kalkulovat. Pokud majitel vyplácí jeden denár za hodinu práce, potom za dvanáct hodin dostanou dvanáct denárů. V duchu už začínají vidět nové věci, za které peníze utratí.

Přečtěte si Matouše 20,10a.

 Zbytek verše ukrývá první nepříjemné překvapení celého příběhu.

Přečtěte si Matouše 20,10b-12.

V okamžiku, kdy předák vtiskne do rukou prvního dělníka, který pracoval celý den, jediný denár, začne se ozývat reptání. "Další," křikne předák, ale nikdo se nemá k odchodu. "Chceme mluvit s majitelem!" Jak si můžete dovolit vyplatit nám stejnou odměnu jako lenochům, kteří pracovali sotva hodinu? To je urážka a nespravedlnost!

Přečtěte si Matouše 20,13-16.

On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“


Bohatý mladý muž sám sebe viděl jako prvního a skončil poslední. Dělníci, kteří pracovali sotva hodinu se vnímali jako poslední a byli první.

Proč ta zlá krev? Jak byste se cítili, kdybyste dřeli na vinici celý den? Jak bych se cítil já, kdyby se mi to samé stalo ve Flemington Markets?

Příběh je urážkou každého, kdo má smysl pro spravedlnost. Chování majitele vinice je skandální.

Bývá obecným pravidlem, že král, pán nebo majitel vinice je v podobenstvích sám Ježíš. Zbývá tedy otázka: "Je Bůh nespravedlivý?

JAKÁ JE POINTA PŘÍBĚHU O VINICI?

"Neboť království nebeské je jako..."

 Příběh není o skutečné práci a skutečné mzdě. Ježíš ho vypráví, aby nám ukázal, jak vejít do nebeského království a jak bude vypadat poslední Boží soud. Vstup do království není podmíněn tím, jak jsme dobří a kolik dobrých skutků jsme vykonali. Jedná se o Boží dar. Tak Bůh dává lidem věčný život. Věčnost je darem, který od Boha získávají všechny děti lidské rasy a žádné si ho nezaslouží. Pointou příběhu je Boží úžasná milost. Nikdo si nezaslouží tak velkou mzdu, jako celý denár za den práce. Je pouze projevem majitelovy štědrosti. Odměnu dostanou ti, kdo si uvědomí, že nemohou nic zaplatit a k Bohu přicházejí pouze s hlubokou touhou po Božím milosrdenství. Snáze milost přijímají ti, kdo ještě v 17:00 stáli na trhu a jsou si vědomi své nezaměstnatelnosti. Vždyť všichni jsme zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.

Bůh je nespravedlivý, pokud jde o věčný život...

 Kdyby byl Bůh spravedlivý a dal nám, co si zasloužíme, musel by s námi jednat podle našich

Nedodržených slibů

Tvrdosti srdce

Necitelnosti vůči druhým

Předsudků a pýchy

Nečistých myšlenek a motivů

Závisti a žárlivosti

ANO, Bůh je nespravedlivý a my bychom se z toho měli radovat. Nejedná s námi, jak si zasloužíme.

Žalm 103,8-13

 Hospodin je slitovný a milostivý,

shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů,


neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe,


tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu,


tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

 Izaiáš 53,5-6:

 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,

zmučen pro naši nepravost.

 Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,

 jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

 Efezským 2,8-9:

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

 Touha věků, strana 25:

"S Kristem bylo naloženo tak, jak my zasloužíme, a to proto, aby s námi mohlo být naloženo, jak on zaslouží. Byl odsouzen za naše hříchy na nichž neměl podíl, a to proto, abychom mohli být očištěni jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Podstoupil smrt, jež měla být naší smrtí, abychom mohli přijmout život, který byl jeho. 'Zsinalostí jeho lékařství nám bylo způsobeno.'"

 Všichni jsme zhřešili.

Všichni jsme duchovní ztroskotanci.

Kristus zemřel místo nás.

Stačí v něj uvěřit, přijmout ho a důvěřovat mu.

"Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha." (Jan 1,12-13)

Důsledkem je duchovní proměna díky Duchu svatému.

"Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření." (2. Korintským 5,17-19)

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1,14-15)

 Vypráví se příběh o francouzském provazochodci jménem Blondin, který se rozhodl ohromit svět tím, že si nechá natáhnout lano nad Niagárskými vodopády. Na místě se shromáždily obrovské davy včetně mnoha zástupců médií a všichni s napětím sledovali, zda se odvážnému muži podaří přejít z Kanady do USA po laně nad rozbouřenou vodou. Blondin přešel poprvé a davy začaly šílet. Ozvalo se skandování, že Blondin je nejlepší. Následně Blondin na lano umístil jízdní kolo a přejel na druhou stranu. Nakonec si vzal kolečko a přešel zpět. V té době mezi diváky nebyl nikdo, kdo by nevěřil, že Blondin dokáže na laně cokoli. Artista vzápětí utišil dav a zeptal se, zda věří tomu, že přejede na druhou stranu i kdyby v kolečku někdo seděl. Odpověď byla jasná: "Samozřejmě!" Pak Blondin požádal o dobrovolníka a odpovědí mu bylo hrobové ticho.

V Ježíši Kristu se přiblížilo Boží království. Je na dosah.

Ježíš říká každému z nás: "Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte. Já vás převezu na druhou stranu. Nabízím vám milost, odpuštění a smysl života. Zastanu se vás při posledním soudu a jako svůj lid vás přivedu do svého věčného království.

CO VÁM BRÁNÍ? PROČ NEVSTOUPÍTE DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ PRÁVĚ TEĎ?
zobrazit více zobrazit méně

Další díly

Modlitební týden mládeže 2014 – Tomáš Harastej

23744 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Pátek - Boží království – Podobenství pro společenství

Marek 4,30-34

Žijeme v globálním světe. Díky internetu a mobilním zařízením se jakoukoli zprávu dozvíme během několika minut. Vznikají nová slova, která popisují věk 24-hodinové komunikace ve virtuálním prostoru. "Tvítujeme", "googlujeme", "skypujeme" a sledujeme "virály". V rychle žijícím světě, kde očekáváme naplnění svých potřeb během okamžiku, se může snadno stát, že ztratíme ze zřetele Boží plán pro celou planetu. Navzdory tomu, že jsme stále připojeni, se mnozí lidé cítí stále více sami. Dnes je normální, že se lidé sejdou na večeři nebo na setkání a místo společného rozhovoru komunikují se svými virtuálními přáteli na obrázovkách mobilních zařízení. Dny, kdy jste každého z ulice znali jménem, jsou v nenávratnu. Dnes máme přátele z druhé strany planety, které pravděpodobně nikdy neuvidíme tváří v tvář. Ztráta fyzického kontaktu zasáhla všechny vrstvy společnosti po celém světě. Zasáhla i naši církev.

Komunita je v naučném slovníku definována jako: "skupina lidí, kteří žijí ve stejné oblasti (jako je město, vesnice nebo čtvrť) nebo skupina lidí, kteří mají stejné zájmy, vyznání, rasu atd., nebo skupina národů." Křesťané virtuálního světa preferují sledování bohoslužby online. Lidé neradi zapouštějí kořeny ve sboru, protože jim vyhovuje flexibilita. Při sledování tohoto fenoménu mi došlo, že takový životní styl neodpovídá tomu, co Bible říká o společenství.

Biblický příběh, který připomíná, že je nutné, abychom přenastavili své chápání společenství, nalezneme v Markovi 4,30-32:

"Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“"

Lidé, kteří Ježíše následovali, neměli jasnou představu, co je vlastně "Boží království", o kterém stále mluvil. Proto často Ježíš používal příběhy a podobenství, aby lidem vysvětlil povahu království. Jejich zmatek byl pochopitelný. Jako potomci Abrahamovy, Izákovy i Jákobovy trpěli okupací a doufali, že je Mesiáš osvobodí z moci Říma. Zástupy slyšely a reagovaly na kázání Jana Křtitele. Slyšely o zázracích, které doprovázely Ježíšův křest. Každý vyhnaný démon, každý uzdravený člověk i každý zázrak nasycení tisíců lidí vzbuzovali v lidu naděje, že právě Ježíš je zaslíbeným Mesíášem. Ježíš vyhlásil přítomnost Božího království a mnozí měli za to, že on je králem-vojevůdcem, který znovu ustanoví království Izraele. Očekávání byla vysoká. Co očekáváte od Ježíše vy? Jsou vaše přání založena na tom, co ve vašem životě vykonal nebo na tom, co chcete, aby vykonal?

Jaké je království Boží?

První Ježíšovo kázání, kterým zahájil své putování po prašných cestách mezi galilejskými městečky a byl pokřtěn v Jordánu, znělo takto: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království." (Matouš 4,17-18 a Marek 1,15). Ježíš vyhlásil existenci nového společenství, komunity a nového způsobu života. Ježíš byl základem společenství, jeho hlavou, vůdcem a králem.

Ježíšův pedagogický přístup nebyl nijak neobvyklý. Rabíni, náboženští učitelé i další současníci často používali příběhy a podobenství při vysvětlování teologických myšlenek. Podobenství byla Ježíšovým oblíbeným žánrem. Podobenství je příběh ze známého prostředí se známými postavami, který ilustruje duchovní princip. Ne každý podobenství rozuměl. Je pravdou, že Ježíš podobenství často vyprávěl velkým zástupům a mnozí odcházeli v nejistotě ohledně jejich významu. Svým učedníkům mnohá podobenství vysvětloval v soukromí. Pokud hledáme Boží království, je třeba, abychom se naším příběhem hlouběji zabývali. Ježíšovi posluchači nebyli podobenstvími zklamáni. Ježíš mluvil o věcech, které důvěrně znali z každodenního života v Galileji prvního století a přitom je učil o Bohu. Zavřete oči a představte si tváře mužů a žen dychtivě naslouchajících celé hodiny Ježíši na břehu Jordánu nebo Galilejského moře či na prašných úbočích kopců. Těšili jste se někdy do školy? Spěchali jste, abyste získali místo v první lavici, než přijde učitel? Mnozí z těch, kdo šli za Ježíšem, se právě takto cítili. Vzrušeně očekávali, co uslyší dnes a kam je Ježíš svými slovy zavede.

Náš přáběh je součástí delšího vyučování, které se odehrávalo na břehu Galilejského moře. Ježíš stál v trupu lodi, která se pohupovala na vlnách několik metrů od břehu. Nevím, kolik bylo posluchačů, ani kdy během dne se vše odehrálo. Víme, že mnozí si přišli Ježíše poslechnout a nebyli zklamáni. Některé příběhy z Marka 4 mají zemědělský charakter a častým tématem je růst. Tak je tomu v podobenstvích o rozsévači (Marek 4,1-20) a podobenství o semenu (Marek 1,26-29).

Příběh je průzračně jednoduchý, a proto se nám může stát, že mineme jeho důležitost. Ježíš přirovnává království Boží k hořčičnému semenu. Nakonec vyroste výše než ostatní byliny a stromy v zahradě. Matouš a Lukáš přímo pojmenovávají hořčici jako strom.

"Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“" (Matouš 13,31-32)

"Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“" (Lukáš 13,18-19)

Hořčice nepatřila mezi největší stromy. Nade všemi obvykle čněly olivovníky. Boží království není determinováno velikostí semene. Mezi Ježíšovy poslouchači byli často lidé, kteří nepatřili mezi privilegované. Příběh o hořčičném semeni těmto lidem zněl jasně. Ježíše mnohem více zajímá, jak lidé končí, než kde začínají. Běžným druhem hořčice v Izraeli byla černá hořčice, která se pěstovala v zahradách i na polích. Rostlina mohla dosahovat až výšky tří metrů, ale její semeno bylo opravdu nejmenší z tehdy pěstovaných plodin.[1] Hořčičné semeno je metafora potenciálu. V semeni i v posluchačích je skrytá veliká síla k růstu. Bylo jen třeba potenciál uvolnit. Jak se mohou stát součástí království?

Radlice místo meče

"Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi." Království Boží je podobné hořčičnému zrnu. Ježíš jde proti proudu. Zemědělskou analogií demonstruje, jaký je Boží plán s lidmi. Očekávání, že v Ježíši přichází král-vojevůdce nebude naplněno. Příběh o zrnu používá, aby své posluchače přesunul od válčení k farmaření, od války k bohoslužbě, od císaře k společenství, od zápasu se zákonem k milosti. Teolog R.P. Martin říká: "Vše ohledně Ježíše bylo v kontradikci s jejich chápáním vůdcovství. Ježíš orientoval mysl svých posluchačů k tomu, že jeho sláva je neoddělitelně spojena s cestou kříže. Mesiášství znamená odmítnutí, utrpení a pokoření."[2]Ježíš řekl: " Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ (Jan 14,6-7). Zrno musí nejprve zemřít, aby mohl vypučet nový život, který v sobě skrývá. Podobně říká Ježíš v Janovi 12,24: " Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek." Velikost zrna nedeterminuje velikost či funkčnost budoucí rostliny. Na druhou stranu, malá zrníčka rychleji zrají a snáz se rozsívají. Nejmenší zrno se změní v největší rostlinu. Její koruna dává stín a ochranu, pro každého, kdo se pod ní uchýlí. Bůh každého z nás učinil součástí svého království, podobně jako zrno. Ukryl v nás vše, co potřebujeme pro život i pro šíření evangelia. Jste ochotni zemřít? Zemřít svému já, svým touhám, svým plánům? Díky vaší smrti může být oslaven Bůh.

Jak jsem řekla již dříve, většina Ježíšových posluchačů byla velmi dobře obeznámena se zemědělstvím. Na rozdíl od nás, tehdy Ježíš nemusel vysvětlovat, co musí být splněno, aby semeno vzrostlo. Nepochybuji o tom, že mnozí by ihned na Googlu vyhledali všechny potřebné informace. Přesto bez zkušenosti s farmařením pravděpodobně nedoceníme hloubku některých momentů v Ježíšově analogii. Zrno musí nejprve naklíčit, aby mohlo vzrůst. K tomu musí být splněny tři základní podmínky:

1) embryo v semeni musí být živé

2) je třeba překonat všechny překážky, které by bránily klíčení

3) je nutné, aby životní prostředí, ve kterém se zrno nachází, splňovalo všechny podmínky.[3]

 

Jakmile jsou podmínky splněny, semeno vyklíčí a objeví se nová rostlinka zvaná sazenička. Sazenička postupně vyroste v dospělou rostlinu. Ježíš proces růstu přeskakuje. Lakonicky pouze poznamená ve verši 32: "... ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."

V knize Kristova podobenství se píše: "Když semeno klíčí, rozvíjí se v něm vlastně život, který do něho vložil Bůh. Růst rostliny nezávisí na lidské moci. Podobné zásady platí i pro království Ježíše Krista. Je to nové stvoření. Zásady jeho rozvoje jsou pravým opakem zásad, jimiž se řídí pozemská království." (str. 39)

Vraťme se ještě jednou k příběhu, který vyslechli Galilejci shromáždění na břehu jezera. Nepřeslechněme náznaky, které jsou v příběhu ukryty. Posluchači znali hodnotu hořčičného zrna. Věděli, že stojí za to hořčici pěstovat. Ježíš potvrzuje, že oni jsou povoláni Bohem. Jejich úkolem bylo předávat Boží lásku světu. Ježíš, Bůh s námi, je seznamoval s novým chápáním království. Ježíš zve i dnešní mladé lidi, aby se nebáli jít proti proudu. Nabízí jím náhradu za pseudovztahy, které navazují ve virtuálním prostoru. V jeho království je něco silnějšího, než nabídne zazvonění a zabzučení jejich mobilního zařízení. Ježíš vás zve, abyste se stali součástí společenství stvořeného podle Božího ideálu. Podobně jako Ježíšovy současníci, i my jsme zváni, abychom začali myslet jinak a rostli. Pokud si zahradník přeje, aby sazenička vyrostla do dospělosti, musí ji zalévat, hnojit, plít a prořezávat. Zrna plodí rostliny a ty plodí další zrna. Z jediného hořčičného semena bude mnoho hořčičných stromů. Jak prosté. Ovšem s Mesiášem není nic úplně prosté.

Království, ne nacionalizmus

Navzdory tomu, že podobenství byla založena na soudobých reáliích, odcházeli často posluchači zmatení a nejistí. Marek 4,33 říká: "V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal." Tvrdíme, že království je otevřené každému a Ježíšova slova nám tedy musí znít neférově. Ovšem Ježíš sám neměl s tajemstvím žádný problém.

Zatím jsme se vyhýbali tomu, abychom definovali "království". Naučný slovník praví, že "Království je politicky organizované společenství s formou vlády v jejímž čele stojí král nebo královna." Připomínám, že Ježíšovy posluchači doufali, že království, o kterém mluví, svrhne z Izraele římské jho. Jejich nadějí bylo, že království Izraele bude obnoveno do své předchozí slávy, jakou zažívalo za krále Šalomouna. Slibovali si, že před nimi se otevírá čas bezpečí a pokoje a že svět začne uctívat Hospodina. Buďme otevření. Židé byli nacionalisté. Cítili silné pouto ke své zemi. Věřili, že Izrael je lepší národ, než všechny ostatní. Království má svého krále. Jemu poddaní slibují věrnost a on se zavazuje, že se o ně bude starat. Ježíš vede své následovníky, aby svou věrnost slíbili živému Bohu. To je nebezpečí, které číhá i na nás. Neslibujme věrnost svým představám na úkor Božího království. Růst Božího království je důležitější než malicherné spory o adventistická specifika.

Vláda krále se opírala o sílu vojáků a moudrost poradců, kteří mu pomáhali vládnout. Ježíš jde znovu proti proudu a učí o království, ve kterém král umírá za své poddané. Bojuje za nás. Jeho boj ovšem není za pozemské království, ale za nebeské. V Božím království všichni poddaní slibují věrnost králi z lásky a vděčnosti. Když každý z nás přijímá Ježíše a uznává jeho autoritu, naše víra roste a stáváme se místem, kde druzí nacházejí úkryt.

Důsledky pro dnešek

Přemýšlíte o Božím království? Byly splněny klíčové podmínky pro váš duchovní růst? Pokud chcete růst do království, je třeba, aby:

1) Ježíš byl ve vás živý a živil vaši víru

2) Nesmíte dovolit nikomu, aby zrnko víry ve vás zadusil a tím zabránil růstu

3) Vše, co brání Duchu svatému podporovat růst ve vás, bylo odstraněno.

Hořčičné zrno nevyroste a nebude velikým stromem, který dává stín, pokud nejsou splněny základní podmínky. Podobné je to i s duchovním růstem. Jsem vděčná, že Ježíš nám pomáhá vytvořit podmínky, které potřebujeme k růstu a zrání. Pokud v takových podmínkách nejste, proste Krista, aby vám ukázal, co je třeba vyhodit, odříznout a vyplít, aby ve vás království Boží mohlo růst. Samotné prostředí ale nestačí. I o rostlinu se stará zahradník, aby dobře rostla. Proto je nutné, abychom i my dovolili našemu zahradníkovi Ježíši Kristu, aby se o nás staral. On nás bude zalévat, hnojit, okopávat i prořezávat. Načasování není na nás. Podřizujete denně své plány Ježíši Kristu? Akceptujete, kdy věci, po kterých toužíte, dává druhým dříve? Dokážete být vděční?

Svět zoufale potřebuje živé autentické společenství. Jako následovníci Krista jsme povoláni, abychom světu řekli, že Bůh každého do své komunity zve. Jsme vyzváni, abychom byly hořčičným zrníčkem. Potom budou lidé z našich rodin, sborů i škol přicházet a nacházet u nás stín a odpočinutí.
zobrazit více

Odebírejte nová videa jako první