Právě sledujete: Modlitební týden mládeže 2014 – Vašek Vondrášek

24835 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Čtvrtek - Boží království – Je mezi vámi

Lukáš 17,21

Southern Adventist University se nachází na okraji města Chattanooga ve státě Tenneessee. Chattanooga je ekologické, živé, atraktivní město s bohatou historií. Jeho obyvatelé velmi často sportují, užívají si vynikající kuchyni místních restaurací a přitom si nejsou vědomi, co mají pod nohama. Existují vlastně dvě Chattanoogy, viditelná a neviditelná. Pod nohama chodců se nachází bludiště bývalého města pohřbeného před stoletím. Minulost tu a tam zahlédneme ve sklepích a podchodech, které jsou na úrovni tehdejších ulic. Neviditelné město Chattanooga bylo pohřbeno, aby mohla stát Chattanooga dnešní. Po sérii ničivých povodní na přelomu devatenáctého a dvacátého století, muselo město, které vzniklo jako obchodní stanice u Rossova přístaviště, najít svou novou tvář. Oblast asi 40 městských bloků byla zvednuta přibližně o úroveň jednoho podlaží. Druhé patro se stalo prvním patrem a první patro se stalo přízemím. Okenní oblouky se staly pouhými dekorativními prvky. Ze statického hlediska je tento krok časovaná bomba, jelikož nosné prvky rezaví a původní budovy se hroutí pod tíhou nových. Je překvapivé, že tento obrovský krok, zvednutí města, je v dějinách města víceméně ignorován. Není téměř zdokumentován a většina obyvatel města o něm nemá ani tušení. Dnes lidé žijí s pocitem falešné jistoty a netuší, co se jim nechází pod nohama.

Co kdyby se jednoho dne místnost, ve které snídají, propadla o dvacet metrů? Jak by taková katastrofa změnila pocit bezpečí obyvatel? Chodili by jinou cestou? Byla by pro ně cesta ulicemi Chattanoogy plná strachu? Nebo jakákoli jiná cesta? Důvěřujeme budovám a cestám, které jsou kolem nás a zatím existuje svět, o kterém nemáme ani tušení. Víte, že naše oči zaznamenají pouze 1/24 vteřiny? Televize se obnovuje frekvencí 15 snímků za vteřinu. My občas zaznamenáme blikání. Z toho vyplývá, že existuje 15 případů, kdy oko nevidí nebo mozek nezpracuje zrakový vjem. Galaxie se pohybují neuvěřitelně rychle, ale z dálky vypadají úplně nehnutě. Hmyz, který nám proletí těsně kolem obličeje, se pohybuje rychleji, než je lidské oko schopné zaznamenat. To je důkazem, že objekty pohybující se v dané vzdálenosti rychleji, než jsme schopni vnímat, jsou pro nás neviditelné. Jsou opravdu neviditelné? Je moucha neviditelná pro sokola, jehož zrak je 3-4x lepší než lidský? Neviditelnost je tedy závislá na našem vnímání. Není to skutečná neviditelnost. Pokud něco existuje, může to být viděno, byť ne nutně lidským okem. Přesto jsou lidské bytosti závislé na věcech, které mohou vidět, slyšet a dotýkat se jich. Máme dojem, že vše, co vnímáme smysly má univerzální autoritu, zatímco se nám podlaha může hroutit pod nohama.

Otevřete si, prosím, své Bible v Lukášově evangeliu 17,20-21. "Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi.'"

Farizeové přicházejí za Ježíšem a sarkastickým způsobem do něj rýpají. Jan Křtitel před třemi roky volal na poušti, že "se přiblížilo Boží království." Ježíš od té doby nemluvil o ničem jiném. "Boží království je jako perla ...  jako hořčičné zrno ... jako poklad ... je blízko." Farizeové tedy přijdou a ptají se: "Ježíši, kde je to království, o kterém stále vykládáš? Kdy přijde? Zatím kde nic tu nic!" Napadají Ježíšovu autoritu i jeho službu. Naznačují, že Ježíš selhal.

Mnozí Židé prvního století čekali "království Boží". Jenže král, který přišel, nevypadal jako král, kterého čekali. Když oznámil příchod království, nevypadalo jako království, které čekali. Farizeům připadalo bizarní, že v něho lidé věří. Ježíš byl flagrantní podvodník (v jejich představě), a proto byla jeho popularita tak iritující. Fariezové viděli pouze povrch věcí. Na Zemi Ježíš nebyl králem a neměl království. Dnes bychom u něj pravděpodobně diagnistikovali psychickou nemoc, kdyby říkal, co říkal (viz. Marek 3,21). Vrcholem výsměchu byl nápis umístěný nad jeho hlavou na kříži "Ježíš Nazaretský, král Židovský." Myšleno ironicky. Nápis měl jasně ukázat všem, že jejich víra v tohoto krále, byla absolutně mylná. Ježíš přesto králem byl. Ne králem této země, ale králem těch, kdo patří do nového království, které přichází, ale ještě nepřišel čas, aby bylo zjeveno. Vraťme se k Lukášovi 17,21.

Jak Ježíš odpovídá? Říká: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat..." Království Boží NENÍ VIDĚT. Proto nikdo nemůže říct: "Podívej se sem nebo tam." KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ JE UVNITŘ VÁS. To je velmi matoucí odpověď. Nejen pro tehdejší židy, ale i pro dnešní teology. Začněme u nich.

V závislosti na překladu, který čtete, bude závěrečná Ježíšova věta znít odlišně. Někteří čtou "uvnitř vás" jiní "mezi vámi" a další "ve vás". Řecké slovo, které nám zde činí obtíže, je slovo "entos", které doslova znamená "uvnitř". Jediné další místo, kde se nachází v Novém zákoně, je Matouš 23,26 a zde je překládáno "uvnitř". Zde se mluví o poháru a je logické, že překlad "uvnitř" je namístě. Proč mají někteří teologové a lingvisté problém s překladme slova "entos" jako uvnitř? Zdá se jim nelogické, že by Boží království mělo být "uvnitř" farizeů, ke kterým Ježíš mluví. Kontext verše ukazuje, že Ježíš dává do kontrastu vnější s vnitřním. Říká, že království Boží nelze vidět, z čehož vyplývá, že je pro nás neviditelné. Nemůže tedy být "uprostřed nich", protože by ho viděli. Komentář CASD k tomu říká: "Boží království není realita, kterou bychom mohli zahlédnout přirozeným zrakem. Lze ji objevit pouze srdcem." A Ellen Whiteová dále vysvětluje: "Boží království začíná v srdci. Nemá smysl hledět kolem sebe a toužit po pozemských projevech, které by ohlašovaly jeho příchod."

Ježíš přímo korigoval nesprávné chápání farizeů. Ti věřili tomu, že Mesiáš přijde a pozdvihne Izrael nad ostatní národy ve světě. Židé aplikovali všechna duchovní zaslíbení na pozemskou moc a bohatství. Ježíš je opravuje a říká: "Nemluvím o království z cihel a malty. Mluvím o království z masa a kostí. Nezajímá mne, kdo vládne na zemi. Zajímá mne, kdo vládne ve vašem srdci. Nemluvím o dočasných věcech. Mluvím o věčnosti. Boží království nemá nic společného s ambicemi, původem, teokratickými pozicemi, bohatstvím, krásou, vousy, věkem, prospěchem nebo zda máte rádi Justina Biebera. Boží království je ve vašem srdci."

Těší vás to? Bůh se nerozhoduje na základě toho, co v nás vidí druzí, protože náš pohled je omezený. Vybírá si vás proto, že ví, jací jste a jaký je váš potenciál. Podobně poslal Samuela, aby pomazal chlapce jménem David. Řekl: "Člověk dá na vnější vzhled, ale Bůh hledí k srdci." Super!

Farizeové posuzovali království Boží z vnějšího pohledu. Zvnějšku jsou srdce i mysl neviditelné. Bůh má lepší zrak než my. Ví, co se skrývá pod povrchem věcí a kdy kráčíme bezpečně a kdy nám hrozí riziko. Ježíš vede k víře, neboli k spolehnutí se na věci, které nevidíme. Jen Bůh vidí VŠE.

Je smutnou skutečností, že i kdyby farizeové porozuměli, o čem Ježíš mluví, neměli by o takové království zájem. Toužili po postavení a moci zde na zemi. Chtěli pozemské království. Chtěli viditelné království. Ježíš přesouvá své království z hmatatelného světa do neviditelného vnitřního světa, který plně zahlédne pouze Bůh. Boží království s sebou nemusí nést žádné pozemské výhody. Běžná království nabízejí prestiž, moc nebo popularitu. Boží království nabízí pokoru a lásku. Pro ty, kdo hledají vnější pocty není příliš atraktivní. Jaké království hledáte vy? Jaké hledáte, takové naleznete. A ono nalezne vás. Stanete se jeho služebníky. Pozemské a Boží království nejsou spojenci. Můžete patřit buď jednomu nebo druhému. Pozemské království nabízí okamžitou odměnu a potěšení pro smysly. Nabízí pocity, které toužíte zažít. Zároveň je zrádné a pod povrchem nestabilní (jako Chattanooga). Pozemské království za sebou zanechává rozbité vztahy, zraněné lidi, zklamání, smrt, zničení, otroctví, nesvobodu a nenávist. Boží království je založené na slibech, které jsou pevné, ale jejich naplnění není okamžité. Božímu království vládne Duch svatý a dává lidem schopnost vidět neviditelný svět. Zůstává po něm život, stvoření, svoboda a láska. Duchovní věci lze rozeznat pouze duchovně. Pozemské království zloděje pošle do vězení, zatímco v Božím dostane vaše boty i váš plášť.

Pozemské království vám vrátí jakoukoli ránu. Boží království nastaví druhou tvář. Pozemské království je přesycené touhou prosadit se. Boží království touží vyzvdvihnout druhé. Pozemské království vás využije a vyplivne jako vymačkaný citrón. Boží království vás zahrne nepodmíněnou láskou a pomůže vám růst, abyste naplnili svůj potenciál.

Jak se lidé stanou občany neviditelného království? To je tajemství Božího království. Jak se veliká věc jako je království, vejde do malé lidské bytosti? Voda v poháru se plně přizpůsobí tvaru nádoby. Bůh v člověku začne tvarovat nádobu, ve které je přítomen. Fyzika je obrácena vzhůru nohama a nádoba se musí přizpůsobit svému obsahu. Možná se změní pohled ostatních na vás. Okolnosti vašeho života mohou zůstat nezměněné, ale změní se bod, ze kterého vy pozorujete svět. Ve spise Svědectví pro církev, v 7. svazku, Ellen Whiteová píše: "Království Boží se nemusí projevit dramaticky navenek. Přichází skrze jemnou inspiraci jeho slova, vnitřní působení Ducha svatého a pobývání duše v blízkosti toho, který je životem. Největší projev moci Božího království je přeměna lidské přirozenosti do podoby Krista."

Důležitost tohoto verše také spočívá v tom, že Boží království umisťuje do současnosti. Boží království není věc budoucího očekávání, ale jeho součástí se můžeme stát již DNES. Když se staneme jeho občany, již dnes můžeme prožívat pokoj místo zmatku, radost místo zoufalství a lásku místo osamělosti. Na naší stranu se postaví zástup andělů, kteří bojují proti démonům. K dispozici máme Boží zbroj, protože ani ve skutečném světě nebojujeme proti tělu a krvi. V neviditelném království nebudou pozemské zbraně fungovat. Uchopme meč ducha, štít víry, helmu spasení, opasek pravdy, prsní pancíř spravedlnosti a své nohy obujme do evangelia pokoje. Pak budeme stát pevně v bitvě. Za námi stojí celé království Boží s modlitbou, anděly a Bohem samotným. Kdo se nám může postavit? Jsme neporazitelné neviditelné království.

Mnoho lidí se rozhodne pro Boha kvůli strachu ze smrti. Chtějí jít do nebe. Ovšem jak do nebe zapadnou, když v něm nechtějí žít tady na zemi? To nejlepší na nebi je možnost být s Ježíšem. Boží království může začít žít uvnitř každého z vás. Začne vás uzdravovat, měnit, vládnout vám, chránit vás, sloužit vám a milovat skrze vás. Boží království vás bude připravovat na věčnost. Nebe je pokračováním současnosti. Nezačne při druhém příchodu Krista. Tehdy se jenom navenek projeví současné neviditelné království. Je nachystaná oslava, o kterou nebudete chtít přijít. Do té doby ...

Dovolte mi vyprávět na závěr pravdivý příběh: Jessica Eaves z města Guthrie ve státě Oklahoma byla nedávno okradena při nakupování potravin. Jakýsi muž jí ukradl peněženku. Většina lidí by pravděpodobně okamžitě zavolala policii, ne tak Jessica. "Zahlédla jsem muže ve vedlejší uličce," vypráví Jessica, "prošel za mnou a když byl o kus dál, zjistila jsem, že nemám peněženku. Za chvilku jsem si ho všimla ve frontě u pokladny a přistoupila jsem k němu," pokračuje Jess. "Jsem celkem otevřený a výmluvný člověk, ale tehdy jsem byla tichá a klidná. Oslovila jsem ho: 'Myslím, že máte něco, co patří mně. Dám vám na výběr. Buď mi vrátíte peněženku, já vám všechno odpustím a dokonce zaplatím i váš nákup."

Druhá možnost? Policie.

"Sáhl do mikiny a vrátil mi peněženku," vzpomíná Jessica a popisuje, jak byl muž vděčný za pomoc i odpuštění. "Když jsme se blížili k pokladně, začal plakat. Asi dvacetkrát se mi omluvil, než jsme se dostali od regálu s okurkami k pokladně. Řekl, že je zoufalý."

Jessica zaplatila 27 dolarů za nákup, ve kterém bylo mléko, chléb, sušenky, boloňská omáčka, polévka a sýr. "Poslední slova, která mi řekl, byla: "Na dnešek nikdy nezapomenu. Jsem na mizině, mám děti, stydím se a je mi to líto."

"Někteří lidé mě kritizovali, že jsem ho neudala, jenže občas každý potřebuje další šanci," dodává.

To je dokonalý příklad království tady a teď. Nejen její skutek, ale i změna, kterou zloděj prodělal díky milosti, kterou dostal. Jak by vypadal svět, kdyby se neviditelné království začalo stávat viditelným skrze Ducha svatého v nás? Chtěli byste být součástí království? Z místa, kde stojíte vidíte jen zlomek toho, co vidí Bůh. Pro něj neexistuje neviditelné. Vše záleží na našem vnímání. Důvěřujete Božím očím nebo svým? Žijete ve vnějším světě nebo vnitřním? Vstupte, neboť Boží království je tady a teď a dveře jsou otevřené. Je také uvnitř vás? Pokud ano, co s ním uděláte?
zobrazit více zobrazit méně

Modlitební týden mládeže 2014 – Tomáš Harastej

Modlitební týden mládeže 2014 – Tomáš Harastej

Modlitební týden mládeže 2014 – Roman Hampacher

Modlitební týden mládeže 2014 – Roman Hampacher

Další díly

Modlitební týden mládeže 2014 – Roman Hampacher

26742 zhlédnutí

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Sobota - Boží království – Pouze milostí

Matouš 20,1-16

Když jsem se v září roku 1981 přistěhoval do Austrálie, dostal jsem od přátel, kteří do země dorazili dříve než já, dobře míněnou radu. Radili mi, abych si co nejdříve našel práci. Neměl bych být příliš vybíravý, protože nejdůležitější je získat co nejdříve finanční nezávislost. Vzal jsem si jejich názor k srdci a dal jsem vědět svým přátelům i členům sboru, že jsem ochoten vzít jakoukoli práci.

Zanedlouho mě po bohoslužbě ve sboru kontaktoval Kevin. Oznámil mi, že je výrobní ředitel a může mi nabídnout volné místo. Ihned jsem přijal a ve světle rady, kterou jsem obdržel, jsem se ani neptal, o jakou práci se jedná. Zajímalo mne pouze, kdy a kde se mám hlásit.

"V pondělí rádno v 5:00," zněla lakonická odpověď. Chvíli jsem si myslel, že si ze mne utahuje a čekal jsem, že se zasměje, ale Kevin se jen ptal, zda mám auto. Jelikož jsem vůz neměl, nabídl mi, že mne vyzvedne po cestě svým vlastním autem. Oznámil mi, že jako ředitel výroby musí být přítomen na místě již ve 4:30 a proto mám být připraven už ve 4:00. A abych si vzal náhradní oblečení. Připadal jsem si zahnaný do kouta, ale neviděl jsem nikde cestu ven.

Vše se odehrávalo uprostřed zimy. Choulil jsem se do své bundy ze sekáče a čekal pod lampou, až se objeví Kevin. Brzy jsme dorazili na pracoviště. Jednalo se o Flemington Markets - distribuční sklad pro ovoce a zeleninu. Hned po příjezdu mě Kevin zasvětil. Budu nový balič brambor na bramborovém pásu.

Obrovské pytle špinavých brambor se nejprve vysypaly na posuvný pás. Byly omyty, očištěny, zváženy, zabaleny do pětikilogramových pytlů a automaticky uzavřeny. Pytle skončily na otáčecím stole, kde je další pracovnice linky ukládala do velkých papírových pytlů. A v ten okamžik přišla má chvíle.

Zvedl jsem 25 kg pytel brambor a uložil ho na další pohyblivý pás spojený s paletovacím strojem. Jakmile jsem jich umístil na paletu 40, šlápl jsem na pedál a balení se uzavřelo. Pomocí rudlíku jsem následně paletu umístil do skladu a utíkal zpět na své místo. Při návratu na mne čekalo 15 hotových pytlů a stroj nebylo možné zastavit (někdy jsme se modlili, aby se rozbil). Takovou práci jsem dostal. Když se ozval v 10:00 zvonek na svačinu, byl jsem tak unavený, že jsem nemohl chodit ani zvednout ruce. Položil jsem si hlavu na stůl a sténal.

Když jsem se vrátil odpoledne domů, žena mě téměř nepoznala. Okamžitě začala naléhat, abych se na to vykašlal. Ale já to nechtěl vzdát. Styděl bych se vzdát práci po jednom dnu, když jsem se předtím vychloubal, že budu dělat cokoli.

Po měsíci za mnou přišel Kevin a oznámil mi, že mají více zakázek. Zajímalo ho, zda bych byl ochoten udělat nějaké přesčasy. Jednalo se o dvě hodiny denně. Všechno mě bolelo, ale souhlasil jsem. Za pár dalších týdnů se ozval znovu, zda bych mohl přijít o nedělích. Znovu jsem souhlasil. V té době jsem již jezdil sám vlakem a nikdy jsem nepřijel pozdě.

Zkusili byste uhodnout, který den týdne byl nejlepší? 

Sobota?

Sobota byla fajn, protože jsem nemusel do práce.

Ale musím přiznat, že ještě lepší byl jiný den, a to čtvrtek, kdy jsme dostávali výplatu. Díky přesčasům a dřině jsem byl vždycky mile překvapený, kolik se objevilo na výplatní pásce.

Byl jsem ochotný dřít dlouhé hodiny a huntovat si zdraví. Vzdal jsem se volného času a rodiny během nedělí, protože jsem vydělával slušné peníze.

Tak funguje společnost. Víc práce znamená víc peněz. Dostanete, co si zasloužíte.

Život funguje obecně na tomto principu. Existuje přirozený smysl pro spravedlnost a férovost.

Naše společnost je řízena zákony. Pokud se držíte uvnitř jejich hranic, pravděpodobně se vám víceméně daří dobře. Pokud děláte správné věci, dostáváte odměnu. Pokud překračujete hranice, nesete zodpovědnost.

Pokud se naučíte, nebudete mít u zkoušek problém. Když se nenaučíte, nepomůžou vám pravděpodobně ani modlitby.

Pokud nedodržujete nejvyšší povolenou rychlost nebo jezdíte na červenou, stanete se celebritou. Vyfotí vás.

Dostanete, co zasloužíte. To je definice spravedlnosti.

V náboženství platí stejný princip.

V hinduizmu existují čtyři cesty k "mókše" tj. spasení. Jedná se o okamžik, kdy se lidská mysl osvobodí od věčného cyklu života a smrti a splyne v jedno s Bohem.

1. Cesta činu - dodržujete náboženské obřady, povinnosti a rituály.

2. Cesta poznání - získáte dokonalé poznání vesmíru.

3. Cesta oddanosti - uctíváte bohy.

4. Královská cesta - praktikujete meditaci a techniky jógy.

Budhizmus učí, že vznešený stav nirvány je možné dosáhnout skrze "ušlechtilou osmidílnou stezku".

1. Správné pochopení; 2. Správné myšlení; 3. Správná řeč; 4. Správné jednání; 5. Správné živobytí; 6. Správné úsilí; 7. Správná bdělost; 8. Správné soustředění.

V islámu je třeba vyváženost.

Spasení muslima je založeno na kombinaci Alláhovy milosti a lidských skutků. Při dni soudu budou zváženy skutky člověka. Pokud dobré skutky převáží ty špatné a pokud to bude Alláhova vůle, může muslim vstoupit do ráje.

To dobré, co konáme, ruší to zlé.

Pouť do Mekky znamená v nebeských knihách veliký bonus.

Pokud zemřete jako mučedník při obraně víry, vstupujete do nebe přímo.

Jak je to v křesťanství? Co říká Ježíš o tom, jak můžeme vstoupit do Božího království a získat věčný život?

 Podobnou otázku položil Ježíši mladý muž. Byla to otázka, která šla přímo k jádru věci. Příběh o otázce mladého muže a Ježíšově odpovědi je jedním z nejslavnějších a nejzajímavějších ve všech evangeliích.

A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ (Matouš 19,16)

 Když dáme dohromady Matoušovu, Markovu i Lukášovu verzi, dozvíme se, že muž, který otázku položil, byl mladý, bohatý a úspěšný. Jednalo se o prominentní postavu obce. Proč by někoho, kdo má všechno, zajímal věčný život? Co by takový člověk hledal v Božím království?

Marek vypráví, že Ježíš právě odcházel z jednoho místa, když k němu mladý muž přiběhl. Veřejně poklekl před Ježíšem a zoufale žádal odpověď: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" (Viz. Marek 10,17-27)

Věčný život nezačíná ve chvíli druhého Ježíšova příchodu na zemi. Druh věčného života, který dává pokoj, spokojenost, radost, klid, a smysluplnost můžeme žít i tady a teď, kdy na parúsii teprve čekáme. Bohatství, postavení a moc vám nikdy takové věci nepřinesou. A nepřinese vám je ani náboženství. Maldý muž byl věřící a vyznával, že zákon dodržuje dokonale od svého dětství.

Setkání mladého muže s Ježíšem začalo velmi dobře:

1. Mladík položil správnou otázku

2. Mladík měl správný postoj

3. Přišel za správným člověkem

Vše bylo otevřeno k dokonalému happy-endu.

"Co dobrého mám konat, abych měl podíl na věčném životě? Co mi chybí?" ptal se.

K věčnému životu přistupoval jako hinduista, budhista nebo muslim a ptal se, co má ještě dělat.

 "Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází." (Marek 10,21)

"DŮVĚŘUJ MI" Těmito slovy by sa dala shrnout Ježíšova odpověď bohatému mladíkovi. Dej mne na první místo svého života. Nemohu být "poslední věc, která ti schází". Smyslem tvého života je bohatství, postavení a náboženské skutky. Ty definují tvou existenci. Zjistil jsi, že přesto ti v srdci zůstává nenaplněná touha. Přišel jsi, abys do svého seznamu přidal "ještě jednu věc". Ty ale musíš nejprve hledat Boží království. "DŮVĚŘUJ MI."

 Mladík vytáhl tablet, rychle si spočítal, kolik by ho Boží království stálo, a když se podíval na zůstatek, "svěsil hlavu", jak říká Bible. Následování Ježíše bylo příliš drahé. Navzdory jeho zoufalé touze, navzdory jeho dodržování přikázání, navzdory lásce, kterou od Ježíše pocítil, odešel smutný a nebyl zachráněn. Nedokázal dát Ježíše na první místo. Nedokázal svůj život odevzdat do Ježíšových rukou. Nedokázal celým srdcem zazpívat "... vzdám se všeho pro Ježíše...". Odešel smutný a nebyl zachráněn.

Učedníci, kteří byli svědky rozhovoru, byli zmatení a žádali po Ježíši vysvětlení. Tento muž se zdál IDEÁLNÍM kandidátem na vstup do království a nevstoupil do něj. Kdo tedy do království Božího vlastně může vstoupit? Museli se zeptat přímo:

"Kdo tedy může být spasen?“


Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ A Ježíš vše uzavřel slovy: "Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Nezapomeňte, prosím, tato slova, protože se k nim ještě vrátíme.

 Vraťme se na Flemington Market, do skladu zeleniny. Ježíš nám bude vyprávět rozčilující podobenství o soudu v Božím království. Bude velmi podobná čtvrtkům, kdy jsme dostávali výplatu. Lidský princip "za více práce, více peněz" staví Ježíš úplně na hlavu, a proto jsem příběh nazval:

"Podobenství o nespravedlivém Bohu."

 Přečtěte si Matouše 20,1-2.

Příběh popisuje střet bohatství a chudoby. Bohatý majitel vinice vychází brzy ráno na trh, kde se srocují chudí dělníci. Doufají, že se naskytne pracovní příležitost a oni nasytí sebe i své rodiny. Jsou zvyklí pracovat denní práci a očekávají za ni denní mzdu.

Majitel vinice je moudrý. Ví, kolik bude potřebovat dělníků na práci.

Najme potřebný počet a než dorazí na vinici dohodnou se po chvilce smlouvání, že denní mzda bude jeden denár. Na svou dobu slušné peníze. V šest hodin ráno dorazí na místo, připevní si koše na záda a začnou pečovat o hrozny.

O tři hodin později udělá majitel překvapivý krok.

Přečtěte si Matouše 20,3-5.

 Uběhly tři hodiny pracovní doby. Je kolem 9:00.

Majitel již nemusí najímat další dělníky. Má obchodní plán a najímání pracovníků je již zařízené. Text říká, že jednoduše vyšel a všiml si, že na tržišti postávají další a nemají do čeho píchnout. Majitel není nemilosrdný kapitalista a nežene ho pouze vidina zisku. Má chuť pomoci lidem, kteří potřebují práci.

Nově získaní pracovníci si jsou dobře vědomi, že nemají nárok na plnou denní mzdu. Tentokrát nedojde ke smlouvání. Pán pouze oznámí: "Věřte mi, zaplatím vám, co je správné." Na vinici dorazí noví dělníci. Nevyjednali si skvělou mzdu jako první skupina, ale věří, že ani oni nepřijdou zkrátka.

 

Vžijte se do kůže pracovníků, kteří začali dřít v 6:00. Slunce pálí, koš je těžký a vy jste zbroceni potem. Na vinici dorazí noví pracanti a vás napadne: "Asi práci neberou tak vážně jako já." Je to jako ve sboru. Vy dorazíte vždycky včas na sobotní školu, narozdíl od druhých.

O tři hodiny později přijde další nečekaný krok majitele vinice.

Čtěte Matouše 20,5.

 Šestá hodina: Poledne

Devátá hodina: 15:00

Vedený soucitem a snahou pomoci, majitel stále najímá nové dělníky. Zdá se, že obchodní záměr vzal za své a pána vinice zajímá, co budou dělníci, kteří nemají práci, večer jíst. Ani majitel, ani noví pracovníci nemluví o mzdě. Pán vinice se snaží pomoci zoufalým lidem na úkor vlastního bohatství a osobního zisku.

Vy stále dřete na vinici a začali jste v 6:00 ráno. Co vás napadá při pohledu na ty, kdo dorazili na oběd a poté ještě ve tři hodiny? Hrůza, že? Ti, kteří dorazili v poledne, to jsou ti, kteří chodí do sboru pouze na kázání. A poslední skupina jsou ti, kdo přijdou těsně předtím, než kázání začne. Co si o nich myslíte?

Jako by nestačily nesmyslné majitelovy kroky doteď, vše začne být ještě bizarnější.

Čtěte Matouše 20,6-7.

 Jaký má smysl najímat někoho v 17:00, když pracovní doba končí přesně za šedesát minut?

Pán se s poslední skupinou baví. Chce vědět, proč postávají na tržišti a nepracují. Majitel je přece musel vidět pokaždé, když na místo přišel. Je 17:00 a oni tam stojí. Jejich odpověď je vypovídající: "Nikdo nás nenajal."Byli nezaměstnatelní. V očích každého potencionálního zaměstnavatele neměli žádnou cenu. V jejich prospěch mluvilo pouze to, že se nevzdali. I když hodina pokročila, stále doufají, že se naskytne pracovní příležitost. Neobvyklý majitel vinice už nepřekvapuje a najímá i poslední skupinu. Štědrý majitel vinice se objevuje tam, kde je nejvíce potřeba. Noví dělníci také vyrážejí na vinici.

Jsou to lidé, kteří na bohoslužbu chodí v době, kdy končí poslední píseň a chystá se agapé. Co si o nich myslíte?

Než dorazí na pracoviště, zorientují se a pustí se do práce, ozve se zvon a den končí. Práce je u konce, přichází čas výplaty.

ANI TEĎ NEKONČÍ PÁNOVA PŘEKVAPENÍ

 Čtěte Matouše 20,8.

 Dělníci se postaví do fronty a na začátku řady stojí největší dříči. Majitel instruuje předáka, aby řadu přeorganizoval. "Prosím, aby se na začátek postavili ti, kdo pracovali hodinu a ti, kdo přišli v šest ráno, aby stáli na konci!"

Řada stojí tak, aby všem bylo jasné, jak majitel vinice uděluje odměnu. Jeho verdikt, poslední soud, bude viditelný pro každého.

Nejudřenější pracovníci nejsou potěšeni, ale říkají si mezi sebou, že pán nechce, aby ostatní viděli, jak velkou výplatu dostanou. Je jasné, že ti, kdo pracovali hodinu dostanou jen pár drobných.

Na řadě je další nečekaný krok majitele.

Přečtěte si Matouše 20,9.

 První dělníci v řadě dostali celodenní mzdu. Jsou zmatení a rychle mizí. Mají za to, že došlo při vyplácení mzdy k omylu. Ti, kteří dřeli celý den se jim smějí. Říkají si, že mizí proto, aby nemuseli ukázat, jak směšné peníze přinesou domů. Zvědavost jim nedá a zajímají se, kolik dostali, ti, kteří téměř nic neudělali. První se neodváží odpovědět. Druhý ukáže jeden prst. Odpovědí je smích a otázka: "Jeden pondion?" (jedna dvanáctina denáru). Vzápětí jim úsměv ztuhne na rtech: "Jeden denár."

"Jeden denár za hodinu práce?" Rychle začnou kalkulovat. Pokud majitel vyplácí jeden denár za hodinu práce, potom za dvanáct hodin dostanou dvanáct denárů. V duchu už začínají vidět nové věci, za které peníze utratí.

Přečtěte si Matouše 20,10a.

 Zbytek verše ukrývá první nepříjemné překvapení celého příběhu.

Přečtěte si Matouše 20,10b-12.

V okamžiku, kdy předák vtiskne do rukou prvního dělníka, který pracoval celý den, jediný denár, začne se ozývat reptání. "Další," křikne předák, ale nikdo se nemá k odchodu. "Chceme mluvit s majitelem!" Jak si můžete dovolit vyplatit nám stejnou odměnu jako lenochům, kteří pracovali sotva hodinu? To je urážka a nespravedlnost!

Přečtěte si Matouše 20,13-16.

On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední.“


Bohatý mladý muž sám sebe viděl jako prvního a skončil poslední. Dělníci, kteří pracovali sotva hodinu se vnímali jako poslední a byli první.

Proč ta zlá krev? Jak byste se cítili, kdybyste dřeli na vinici celý den? Jak bych se cítil já, kdyby se mi to samé stalo ve Flemington Markets?

Příběh je urážkou každého, kdo má smysl pro spravedlnost. Chování majitele vinice je skandální.

Bývá obecným pravidlem, že král, pán nebo majitel vinice je v podobenstvích sám Ježíš. Zbývá tedy otázka: "Je Bůh nespravedlivý?

JAKÁ JE POINTA PŘÍBĚHU O VINICI?

"Neboť království nebeské je jako..."

 Příběh není o skutečné práci a skutečné mzdě. Ježíš ho vypráví, aby nám ukázal, jak vejít do nebeského království a jak bude vypadat poslední Boží soud. Vstup do království není podmíněn tím, jak jsme dobří a kolik dobrých skutků jsme vykonali. Jedná se o Boží dar. Tak Bůh dává lidem věčný život. Věčnost je darem, který od Boha získávají všechny děti lidské rasy a žádné si ho nezaslouží. Pointou příběhu je Boží úžasná milost. Nikdo si nezaslouží tak velkou mzdu, jako celý denár za den práce. Je pouze projevem majitelovy štědrosti. Odměnu dostanou ti, kdo si uvědomí, že nemohou nic zaplatit a k Bohu přicházejí pouze s hlubokou touhou po Božím milosrdenství. Snáze milost přijímají ti, kdo ještě v 17:00 stáli na trhu a jsou si vědomi své nezaměstnatelnosti. Vždyť všichni jsme zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.

Bůh je nespravedlivý, pokud jde o věčný život...

 Kdyby byl Bůh spravedlivý a dal nám, co si zasloužíme, musel by s námi jednat podle našich

Nedodržených slibů

Tvrdosti srdce

Necitelnosti vůči druhým

Předsudků a pýchy

Nečistých myšlenek a motivů

Závisti a žárlivosti

ANO, Bůh je nespravedlivý a my bychom se z toho měli radovat. Nejedná s námi, jak si zasloužíme.

Žalm 103,8-13

 Hospodin je slitovný a milostivý,

shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů,


neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe,


tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu,


tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

 Izaiáš 53,5-6:

 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,

zmučen pro naši nepravost.

 Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,

 jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.

 Efezským 2,8-9:

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

 Touha věků, strana 25:

"S Kristem bylo naloženo tak, jak my zasloužíme, a to proto, aby s námi mohlo být naloženo, jak on zaslouží. Byl odsouzen za naše hříchy na nichž neměl podíl, a to proto, abychom mohli být očištěni jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Podstoupil smrt, jež měla být naší smrtí, abychom mohli přijmout život, který byl jeho. 'Zsinalostí jeho lékařství nám bylo způsobeno.'"

 Všichni jsme zhřešili.

Všichni jsme duchovní ztroskotanci.

Kristus zemřel místo nás.

Stačí v něj uvěřit, přijmout ho a důvěřovat mu.

"Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha." (Jan 1,12-13)

Důsledkem je duchovní proměna díky Duchu svatému.

"Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření." (2. Korintským 5,17-19)

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1,14-15)

 Vypráví se příběh o francouzském provazochodci jménem Blondin, který se rozhodl ohromit svět tím, že si nechá natáhnout lano nad Niagárskými vodopády. Na místě se shromáždily obrovské davy včetně mnoha zástupců médií a všichni s napětím sledovali, zda se odvážnému muži podaří přejít z Kanady do USA po laně nad rozbouřenou vodou. Blondin přešel poprvé a davy začaly šílet. Ozvalo se skandování, že Blondin je nejlepší. Následně Blondin na lano umístil jízdní kolo a přejel na druhou stranu. Nakonec si vzal kolečko a přešel zpět. V té době mezi diváky nebyl nikdo, kdo by nevěřil, že Blondin dokáže na laně cokoli. Artista vzápětí utišil dav a zeptal se, zda věří tomu, že přejede na druhou stranu i kdyby v kolečku někdo seděl. Odpověď byla jasná: "Samozřejmě!" Pak Blondin požádal o dobrovolníka a odpovědí mu bylo hrobové ticho.

V Ježíši Kristu se přiblížilo Boží království. Je na dosah.

Ježíš říká každému z nás: "Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte. Já vás převezu na druhou stranu. Nabízím vám milost, odpuštění a smysl života. Zastanu se vás při posledním soudu a jako svůj lid vás přivedu do svého věčného království.

CO VÁM BRÁNÍ? PROČ NEVSTOUPÍTE DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ PRÁVĚ TEĎ?
zobrazit více

Odebírejte nová videa jako první