1. 7. 2015
Thomas Graumann se narodil v roce 1931 do brněnské židovské rodiny. Když v roce 1939 Nicolas Winton zachraňoval z Protektorátu Čechy a Morava židovské děti, byl Tomáš jedním z posledních dětí z těch 669, které se podařilo zachránit. 2. srpna 1939 odvezl osmiletého Tomáše poslední z vlaků naděje vypravených z Prahy do Velké Británie. Jeho mladší bratr Toník, který byl v době odjezdu nemocen, měl cestovat do Anglie dalším vlakem 1. září - ale tento vlak již neodjel a bratr zahynul.
Už od chvíle, kdy si malého osmiletého chlapce po příjezdu do Skotska vyzvedla adoptivní matka Mary Corsonová, toužil po návratu domů. „Nikdy jsem se ve Skotsku necítil doma a těšil jsem se do Československa. Jenže strýc, který se po válce vrátil z Anglie do Prahy, mi napsal, že všichni z naší rodiny, kteří zůstali v Československu, zahynuli v koncentračních táborech,“ říká Thomas Graumann. Do své vlasti se podíval až po dlouhých padesáti letech.
Již ve svém dětství – právě ve Skotsku - se díky evangelistovi Robertu Popemu stal křesťanem, proto sám o sobě říká, že je dvakrát zachráněný.
Celý život se snaží pomáhat lidem. Nejdřív jako učitel, ošetřovatel a misionář působil devět let na Filipínách. Tam potkal svoji budoucí manželku, Američanku Caroline, s níž se usadil ve Spojených státech amerických. Když si dvě děti adoptovali, narodily se jim brzy nato i dvě vlastní, i když jim lékaři řekli, že svoje děti mít nemohou. Teď už se těší z deseti vnoučat.
Jméno Nicholase Wintona neznal až do roku 2001. Tehdy poprvé spatřil své jméno na seznamu zachráněných židovských dětí.
„Přivedl mě k tomu pořad na BBC, kde ukazovali cestovní doklady Wintonových dětí. Vypadaly přesně jako ty moje. Pozdější setkání s Wintonem v Praze pro mě byl silný zážitek,“ vypráví Graumann. Měl tehdy obrovské štěstí. „Zachráněných dětí bylo celkem 669, z toho patnáct jich dodatečně odletělo z Vídně. Já měl číslo 652,“ vypočítává jednoduše. Po něm už se do vlaku dostaly jen dvě další děti.
Až po sedmdesáti letech se po stejné trase vydal na cestu z Wilsonova nádraží vzpomínkový vlak. Znovu v něm seděl i Thomas Graumann
Do rodné vlasti se vrátil po sametové revoluci a chtěl bydlet blízko Brna, práci ale dostal v Čechách, proto se manželé usadili v Nebovidech na Kolínsku. „Není to tu lepší než v Americe, ale cítíme, že tu můžeme pomáhat…“ říká Thomas Graumann.
přečíst více
